Středoškolačka zabodovala v USA podmořským výzkumem. Oceány se týkají i nás v ČR, upozorňuje

Díky své mamce, která učí angličtinu na gymnáziu a má přehled o nabídkách studia v zahraničí. Její nadšení ve mně okamžitě vzbudilo zvědavost a už v ten moment jsem věděla, že mi tahle příležitost změní život.

Krátce poté, co jsem se o té možnosti dozvěděla, jsem se rozhodla přihlásit do výběrového řízení. Proces zahrnoval tři kola, během nichž se prověřovaly nejen akademické schopnosti, ale také osobnostní předpoklady a motivace. Když jsem se po několika měsících dozvěděla, že jsem byla vybrána mezi pár českých studentů, kterým bylo stipendium uděleno, nemohla jsem tomu uvěřit.

Následná příprava na odlet byla hektická – od řešení administrativy až po snahu zabalit si do jednoho kufru věci na rok. Na konci loňského léta jsem ale odletěla do Spojených států s vědomím, že mě čeká cesta plná neznáma, výzev i příležitostí.

Pobyt na americké střední škole pro mě byl mimořádnou zkušeností. Přinesl mi nejen hlubší akademické znalosti, ale především mě posunul lidsky. Naučila jsem se adaptovat na nové prostředí, překonávat překážky a získala jsem nový pohled na svět. Tato zkušenost byla klíčovým momentem mého osobního i profesního rozvoje.

Rozdílů je mnoho, ale na začátek musím zdůraznit, že jsem měla to štěstí studovat na prestižní soukromé škole a že podmínky, které jsem měla, nejsou standardem. Kdybych měla vybrat nějaký rozdíl, který hrál pro mě zásadní roli, tak ten, že na soukromé škole v USA jsem měla možnost se více rozvíjet po osobní i akademické stránce.

Na tamní škole jsem měla možnost si zvolit většinu svých předmětů. Díky tomu jsem se mohla rozvíjet v oblastech, kterým se chci věnovat i v budoucnu. Takto jsem měla možnost studovat i tzv. AP biologii, což je úroveň biologie ekvivalentní prvnímu ročníku na univerzitě. To mi umožnilo se mnohem více profilovat už na střední škole a zaměřit se na věci související s mým výzkumem.

Další nápomocná věc byla ochota profesorů a jejich nadšení mi jakkoli pomáhat. Můj profesor biologie je jedním z hlavních důvodů, proč jsem mohla výzkum realizovat. Většinu vybavení, které jsem potřebovala na experimenty, pořídil ze svého rozpočtu na biologii. Navíc jsem měla volný přístup k laboratoři a potřebnému vybavení, což v českých podmínkách není obvyklé.

Výrazně jsem také ocenila důraz, který se v USA klade na mimoškolní aktivity. Většina těchto aktivit probíhá přímo v rámci školy a studenti mají podporu učitelů, kteří jim důvěřují a povzbuzují je k zapojení do různých projektů.

Naopak v českém školství se více zaměřují na akademické výsledky a známky. České školy kladou méně důrazu na mimoškolní rozvoj, což může některé studenty brzdit v rozletu.

Studium v USA má ale také své mouchy.

Celkově bych řekla, že čeští studenti mají mnohem lepší všeobecný přehled. Za rok studia v USA jsem zjistila, že vtipné stereotypy spojené se špatnými znalostmi geografie amerických studentů mohou být leckdy pravdivé. Obecně si také myslím, že čeští studenti, kteří chtějí něco dokázat, musí být opravdu hodně ambiciózní, pilní, a hlavně tvrdě pracovat, protože nemají přístup k takovým příležitostem, jako mají v USA - a je pro ně tudíž o dost těžší se prosadit. Jsou proto podle mě mnohem disciplinovanější.

Vždy jsem měla ráda biologii a přírodu. Oceán jsem si zamilovala na první pohled. Už odmala jsem se potápěla, šnorchlovala a obdivovala všechny fascinující mořské organismy. S postupem času jsem se dozvídala víc o mořském ekosystému a začala jsem mu rozumět. Věděla jsem, kde hledat různé druhy, jak se chovají, a díky tomu jsem dokázala při potápění spatřit mnohem více než běžný návštěvník.

Zároveň mi začalo docházet, jak všechny tyto organismy, které spolu jinak žijí v rovnováze, trpí vlivem člověka. Tam se zrodila myšlenka, která se později stala jedním z mých hlavních cílů: ochraňovat oceány. Bylo mi ale jasné, že z Česka to půjde dost obtížně, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem vycestovala do USA.

Se studiem v USA jsem díky programu ASSIST získala něco, co jsem doma neměla – nejen špičkové vybavení a podporu od profesorů, ale i přístup k odborníkům z daného oboru. Měla jsem příležitost konzultovat svůj výzkum s místními vědci, což mi dalo mnohem větší rozhled a možnost myslet na každý detail výzkumu.

Jak jsem již zmínila, jednou z největších výhod studia v USA je ochota profesorů. Během výzkumu jsem při pokročilých experimentech narazila na problém s dostupností laboratorního vybavení na střední škole, kde jsem studovala. Proto jsem se obrátila na profesorku biotechnologie a chemie na univerzitě v hlavním městě Pensylvánie Harrisburgu. A ona mi nabídla, že mohu využít drahé vybavení v její laboratoři.

Později, když můj projekt postoupil do posledního kola mezi finalisty soutěže programu Rise, mě profesorka pozvala, abych svůj výzkum prezentovala na univerzitě v Harrisburgu. Představení projektu na tamní univerzitě sklidilo úspěch a byl to nepopsatelný zážitek, za který jsem vděčná.

Zkrátka jsem se mohla plně soustředit na svůj výzkum, což mi umožnilo dosáhnout výsledků, které by mi v Česku, s ohledem na dostupné zdroje a možnosti, trvaly roky – pokud by se je vůbec podařilo zrealizovat.

Plánuji vycestovat na vysokou školu opět do zahraničí. Nejvíce mě zatím oslovila Královská univerzita v Londýně, která je současně považována za druhou nejlepší výzkumnou univerzitu na světě. Nabízí špičkové vzdělání, ale také podporu studentům při zakládání vlastního podnikání. Velkou výhodou je také možnost propojit studium s dalšími zájmy, kupříkladu komponováním hudby, kterému se intenzivně věnuji.

Co se týká pracovních plánů, přála bych si působit na globální úrovni, přičemž bych měla zázemí v ČR. Mojí hlavní ambicí je vědecká práce zaměřená na zlepšení stavu oceánů a ochranu životního prostředí, ale také na přispění k pozitivním změnám ve společnosti jako celku.

Mořské biologii se věnuji už dlouho a často mě překvapuje, že mnoho lidí v Česku vnímá oceány jako něco vzdáleného, co se jich vůbec netýká. Většina z nich si ale vůbec neuvědomuje, jak úzce jsme s nimi propojeni. Oceánský fytoplankton, především druhy jako rozsivky, je odpovědný za produkci 50–70 procent světového kyslíku. To znamená, že většina vzduchu, který dýcháme, pochází z oceánů, nikoli z lesů, jak si mnozí myslí.

Zároveň oceány pohlcují asi 30 procent antropogenních emisí oxidu uhličitého. Tím zmírňují dopady globálního oteplování. Tento proces má ale svá omezení – zvýšená absorpce CO₂ vede k okyselování oceánů, což ohrožuje organismy, které tvoří vápnité schránky, jako jsou koráli nebo někteří měkkýši.

Oceány jsou nesmírně důležité pro přežití většiny organismů na Zemi, včetně nás lidí. Je třeba si uvědomit, že když poškozujeme oceán, poškozujeme tím i sebe. Destrukce korálových útesů znamená ztrátu útočiště a obživy pro asi 25 procent mořských druhů, čímž dochází k narušení biologické rovnováhy. Některé druhy mizí, jiné se přemnožují, což destabilizuje celý ekosystém. Většina lidí si řekne, že je smutné, že zvířata umírají, ale že jich se to přímo netýká, čímž jsou na omylu.

Narušení potravního řetězce má přímé důsledky na člověka, zejména v oblastech závislých na rybolovu. Přes tři miliardy lidí jsou závislé na mořských zdrojích a pokles populace ryb kvůli nadměrnému rybolovu spolu s poškozením mořských ekosystémů přímo ovlivňuje jejich obživu. Kontaminace mořských ekosystémů plasty, chemikáliemi a těžkými kovy (např. rtutí) má negativní dopady na zdraví lidí. Koráli mj. také poskytují ochranu pobřeží před bouřemi a erozí a podporují turismus. Jejich degradace vede ke ztrátám v miliardách dolarů ročně.

V důsledku změn klimatu taje čím dál tím více ledovců. Rozpouštění ledu přispívá k nárůstu hladiny oceánů, což ohrožuje pobřežní města a nízko položené oblasti. Povodně zároveň mohou vést až k masové migraci obyvatel. Pod ledovci se navíc nachází, což mnozí nevědí, velké množství metanu, které se při tání arktických ledovců a permafrostu (trvale zmrzlé půdy) uvolňuje do ovzduší. Metan je silný skleníkový plyn, jehož dopad na oteplování je více než 25krát větší než u CO₂, což zvýrazňuje klimatické změny.

Je třeba dát větší pozornost projektům a inciativám zaměřeným na obnovu korálů, omezit jednorázové plasty a investovat do rozvoje technologií pro recyklaci. Je též třeba regulovat rybolov a jeho dopady pomocí udržitelných rybolovných praktik a ochrany mořských rezervací. Otázce regulace rybolovu a jeho negativních dopadů se momentálně věnuji se svým výzkumem.