Článek
O výsledcích konference k 25. výročí působení Fulbrightovy komise v ČR informovala Novinky mluvčí Filozofické fakulty UK Ina Píšová.
„Jednou z velkých novinek je rozšíření programu, díky němuž působí na českých středních školách mimo Prahu desítky rodilých mluvčích, absolventů amerických univerzit, kteří pomáhají s výukou angličtiny,“ uvedla výkonná ředitelka Fulbrightovy komise Hana Ripková.
Páteční akce se kromě Hany Ripkové zúčastnili místopředseda vlády pro vědu Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), velvyslanec Spojených Států Andrew Schapiro a náměstek ministryně školství Stanislav Štech.
Hana Ripková
Pro zvýšení počtu zahraničních asistentů česká vláda navýší svůj příspěvek na všechny programy Fulbrightovy komise do roku 2018 ze současných 17 miliónů korun na 25 miliónů.
Mladí Američané stráví v Česku jeden školní rok. Program začal v roce 2005 se dvěma asistenty ročně, nyní jich je deset. Zájem škol je však ještě mnohem větší, což lze ilustrovat na příkladu konkrétní rodilé mluvčí.
Maureen Heidthová pochází z Chicaga, dva roky učila angličtinu v Číně a nyní učí rok na střední škole ve Volyni.
V čem jsou podle vás největší výhody výuky s rodilým mluvčím?
Studenti se ode mě učí přirozenou výslovnost, učí se rozumět souvislé řeči živého člověka, což jim hodně pomáhá získat sebedůvěru ve vlastním projevu. Vím, že je to pro české studenty často těžké, ale ve stále více globalizovaném světě je důležité začít si více věřit, když mluvíte cizím jazykem.
Jako rodilí mluvčí učíme rádi a hodně o naší kultuře, vyprávíme o našich zvycích, životním stylu, jídle a kultuře.
Maureen Heidthová učila rok angličtinu ve Volyni.
Používala jste nějaké vyučovací metody, které byly pro studenty nové?
Dělám se studenty hodně kreativních věcí, například hrajeme jazykové a pohybové hry mimo lavice, učíme se často písničkami a konverzací, zkrátka hrou. Také jsem ve Volyni založila konverzační klub, který se schází dvakrát týdně, záměrně mimo školu, protože chci, aby se studenti cítili víc uvolněně a přirozeně. Dělají neuvěřitelné pokroky.
Fulbrightův program podporuje nejen americké asistenty ve výuce, ale především akademickou výměnu mezi českými a americkými studenty a vědci. V čem vidíte největší přínos?
Prostřednictvím Fulbrightova programu sdílejí dvě země své nejlepší studenty, pedagogy a vědce. Dává jim možnost naučit se něco nového v zahraničí a přivézt domů nové nápady, znalosti a technologie. Přínos to má pro každého – pro stipendistu samotného, pro instituci, která ho vyslala, i pro tu, na které v zahraničí působil, a hlavně pro obě země a jejich spolupráci ve vědě a výzkumu.
Co vás v Čechách nejvíce překvapilo?
Vyrostla jsem ve velkoměstě a nejednou jsem se ocitla v malém jihočeském městečku Volyně. Pocházím z Chicaga a poslední dva roky jsem učila v čínském městě s osmi milióny obyvatel. Byl to úplně jiný svět! Jsem ve Volyni ohromně šťastná a zažívám něco naprosto jedinečného a nového.
Fulbrightova komise
Fulbrightův program patřící mezi nejprestižnější světové vládní stipendijní programy byl založen v roce 1946 na základě zákona arkansaského senátora Jamese Williama Fulbrighta. Od té doby se jej zúčastnilo na 300 tisíc „Fulbrighterů“. Ročně se ve 155 zemích rozděluje přibližně 8 tisíc stipendií.
V Československu byla činnost Fulbrightova programu zahájena již na konci sedmdesátých let. Čeští občané se ovšem mohli tohoto jedinečného programu plně zúčastnit až po roce 1989.
V roce 1991 byla podepsána mezivládní dohoda mezi vládami Československa a Spojených států amerických o zřízení Komise J. W. Fulbrighta s cílem podporovat prostřednictvím stipendijních programů, poradenských a informačních služeb vzájemné porozumění na základě vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn. Dohoda platná v současné době byla ratifikována v roce 2002.
Za ten rok v Čechách jsem si ohromně zamilovala českou kulturu a jídlo. I v malých městech a vesnicích se pořád něco děje – koncerty, výstavy, besedy. V Americe mají lidé pocit, že v malých městech se nic neděje, ale v Čechách tomu tak vůbec není.
