Článek
„Soudím, že to bylo tehdy stejné,“ řekl serveru BBC Roger Muson z Britského geologického střediska (BGS). Katastrofa Jogan v roce 869 vyhnala oceán na čtyři kilometry do vnitrozemí ostrova. O poslední vlně nejsou přesné informace, uvádí se výška až deset metrů a průnik „několik kilometrů“.
Před deseti lety Kodži Minoura z univerzity v Tohoku analyzoval pobřežní usazeniny mezi městy Sendai a Soma. Výsledky ukázaly, že šlo o následky tsunami po zemětřesení o síle asi 8,3 s epicentrem v moři. Tým našel u další vrstvy usazeniny, z jejichž uložení vyplývalo, že oblast postihuje tak silné zemětřesení každých asi tisíc let.
„Katastrofy před rokem 1900 je možné vystopovat dvojím způsobem,“ připomenula Liza McNeillová z britského oceánografického střediska v Southamptonu. „Jedním zdrojem dat jsou historické záznamy, druhým geologické sondy. Můžete hledat stopy po tsunami nebo po pohybu zemských desek, které je vyvolávají. Mohutnost tsunami však nelze ze síly zemětřesení odvodit přímo, vliv má tvar pobřeží a další okolnosti.“
BEZ KOMENTÁŘE: Japonsko - tsunami ničí městoVideo: Reuters
Výtky médií a japonské veřejnosti na adresu údajně malé připravenosti japonských úřadů odmítl americký geolog Hermann Fritz z univerzity v Georgii. „Nikdo na světě není tak připraven jako Japonci. Počítali s otřesy o síle 7 až 7,5 stupně, které přicházejí jednou za generaci. Zemětřesení na úrovni 9 stupňů nečekali a stejně by sotva dokázali odhadnout, jakou vlnu potom oceán na pobřeží vrhne.“