Stav beztíže je nejdražší droga na světě, říká student-kadet z české vesmírné mise

„Let trval asi dvě hodiny, během něj jsme zažili šestnáct parabol po dvaadvaceti sekundách stavu beztíže. Dohromady nějakých pět minut beztíže,“ popisoval s tím, že v každé parabole dělali účastníci mise experimenty například s ohněm, vodou či sami se sebou.

„Nebo jsme jen tak přes sebe skákali a užívali si ten stav beztíže. Bylo to zajímavé,“ přiznal.

Studenta třetího ročníku Masarykova gymnázia v Příboře překvapilo, že ve stavu beztíže přestává fungovat tzv. selský rozum. „V podstatě cokoliv, co si myslíte, že víte, jak funguje, tak tam tak nefunguje. Třeba už jen se pro něco natáhnout nebo se přitáhnout funguje jinak, protože tělo vám letí jinam, než kam chcete,“ pousmál se.

Nejtěžší během stavu beztíže je podle Holendy neztratit orientaci: „Člověk není zvyklý na to, že jen tak poletuje. A když se jen něčeho dotkne prstem, tak odletí na druhou stranu. Takže neztratit orientaci, pořád vědět, kde je nahoře, kde dole a kam spadnete, až stav beztíže přestane.“

Jedna z aktivit národního programu Česká cesta do vesmíru, mise Zero-G, se uskutečnila 30. března. Během beztížného letu ve speciálně upraveném letadle Airbus A310 zažili jeho účastníci na vlastní kůži to, co zažívají jen astronauti ve vesmíru.

Posádce velel astronaut ve výcviku Aleš Svoboda a kromě něj a 26 studentů v ní byli například mladý vědec a člen týmu LASAR Simon Klinga, herečka Jana Plodková, youtubeři Martin Mikyska a Karel Kovář nebo moderátor Daniel Stach.

O místo v letadle usilovalo 861 studentů. Holenda se o možnosti zúčastnit se vesmírné cesty dozvěděl náhodou na Instagramu. „Tak jsem si řekl, že se zkusím přihlásit a uvidím, jestli to dopadne, nebo ne,“ nastínil mladík, který postupně prošel šesti koly až do finále.

„Většina kol byla online. Dělali jsme osobní dotazník, videotesty z angličtiny, krátkodobé paměti, rychlosti nebo reakcí. Nakonec byly fyzické testy a osobní pohovor,“ vyjmenoval a dodal, že pohovor byl nejtěžší. „Při něm nás grilovali, otázky byly hodně náročné,“ doplnil.

Ačkoli od letu uběhlo už více než dva týdny, je z něj stále nadšený. A to přesto, že i jeho, stejně jako pár dalších kadetů, potkala nevolnost. „Asi v půlce letu mi bylo chvilku špatně, tak jsem se modlil, abychom byli na zemi. Ale každou tu parabolu jsem si neskutečně užil. Když byla chvíle na oddech mezi parabolami, těšil jsem se na to, až přijde další. A když jsme přistáli, tak mi bylo líto, že už to celé skončilo. Chtěl jsem to hned absolvovat znovu,“ uvedl a dodal: „Souhlasím s tvrzením, že stav beztíže je nejdražší droga na světě.“

Kromě nezapomenutelných vzpomínek si student odnesl z mise i fakt, že se nemá ničeho bát. „To bych rád předal dál. Člověk by se neměl ničeho bát, protože všeho se dá postupně dosáhnout. Když nic nezkusíte, ničeho nedosáhnete, takže všechno zkoušejte,“ vzkázal.

U sebe samého je pak Holenda přesvědčen, že mu vesmírné dobrodružství pomůže při cestě za vysněnou prací inženýra nebo konstruktéra letadel či raket. „Motivovalo mě k dalšímu směřování elektrotechnickým směrem, k vymýšlení různých systémů,“ potvrdil mladík, kterého po gymnáziu láká studium na katedře Aerospace Engineering univerzity v Bristolu.