Starodávné britské mince na nizozemském poli: kořist z časů římského dobývání

Objevy navazujícího výzkumu spadají již pod křídla aktivit nizozemské agentury pro kulturní dědictví v Leidenu.

Jak nedávno informoval např. list The Guardian, podle slov odborníků představuje poklad britských mincí s nápisem krále Cunobelina, nalezený na poli v Nizozemsku, s největší pravděpodobností část válečné kořisti pocházející z majetku jistého římského vojáka.

Celkem 44 zlatých mincí, které můžeme označit jako tzv. statéry (tj. starověké mince, ražené ze zlata, užívané v celém Středomoří) bylo objeveno spolu s 360 dalšími římskými mincemi v podstatě náhodně, a sice dvěma zapálenými amatérskými archeology, kteří se na podzim roku 2023 s detektory kovů zaměřili na průzkum území v Bunniku nedaleko Utrechtu.

Objev je významný i tím, že nám umožňuje jakési propojení s důležitou kapitolou světových dějin, a sice s dobytím Británie Římany. To, co dělá nález jedinečným, je právě ona kombinace římských a domorodých „britských“ mincí. Podobný nález totiž nebyl na evropské pevnině dosud nikdy předtím nalezen.

Statéry čili ze zlata ražené mince nesou jméno britského keltského krále Cunobelina, knižně zvěčněného i význačným dramatikem Williamem Shakespearem jako Cymbelína ve stejnojmenné hře z roku 1609, který vládl mezi 5. a 40. n. l. na území na jihovýchodě Británie.

Analýza této první smíšené sbírky mincí nalezené na pevninské Evropě přinesla řadu zajímavých zjištění. Naznačuje kupříkladu, že mince byly záměrně zakopány v mělké jámě anebo že byly uloženy v látkovém či koženém váčku.

V každém případě se poklad nalézal jen necelých 30 cm pod povrchem půdy, přičemž svou původní finanční hodnotou dosahoval odhadem výše jedenáctileté mzdy tehdejšího obyčejného římského vojáka. Pravděpodobně tedy šlo o čísi záměrně a „tajně“ schovaný poklad…

Čtyři z významných britských statérů jsou svým charakterem považovány za tzv. posmrtné. Tematicky jsou spjaté pravděpodobně s Cunobelinovým nástupcem Catuvellaunim či s bratry Togodumnusem a Caratacusem, časově spadajícími přibližně do roku 43 n. l.

Široký rozsah mincí nicméně naznačuje okolnost, že mnohé z nich nebyly k uložení vybrány jen na základě kvality, obsahu zlata ani hmotnosti, nýbrž z důvodu stažení z oběhu, což je v souladu s tvrzením, že se skutečně jedná o kořist z raného římského dobytí Británie za dob generála Aula Plautia (43–47 n. l.)

„Mince také mohly být distribuovány armádě jako tzv. donativum čili peněžní dar, který se často dává vojákům římské armády jako odměna za úspěšné konání,“ uvádí Nizozemské národní muzeum starožitností v Leidenu, kde jsou aktuálně vystaveny.

Z tzv. římských mincí je zde 72 zlatých aureí, tj. měny vysoké hodnoty, a 288 stříbrných denárů. Pocházejí z období přibližně 200 př. n. l. až 47 našeho letopočtu. Nejnovější mince v pokladu, ražené v letech 46–47 n. l., pak nesou portrét císaře Claudia – shodné označení těchto mincí nám sděluje, že byly pravděpodobně raženy jako součást jedné série.

Mezi stříbrnými kusy se nalézají i římské mince z doby Julia Caesara. Na jedné je vyobrazen mj. i Juba, král Numidie v severozápadní Africe, tj. oblast dnešního Alžírska.

„Otevřeli jsme lahev šampaňského,“ zavzpomínal na originální objev, skládající se z mnoha typů mincí, amatérský archeolog Gert Jan Messelaar. „Tohle už nikdy znovu nenajdeme,“ dodal.

Oblast, kde došlo k objevení mincí, byla v minulosti místem, odkud se Římané připravovali na první cestu do Británie. Nyní se však zdá, že šlo rovněž o území, na které se dobyvatelské jednotky vracely v okamžik, kdy byly zpět na pevnině. Jáma, ve které byly mince pravděpodobně zakopány, byla očividně vyhloubena v rozmočené oblasti, poblíž vodonosného koryta, tedy v místě nevhodném jak pro bydlení, tak pro zemědělství.

Anton Cruysheer z Utrechtské nadace pro krajinu a dědictví k objevu sdělil: „Je to poprvé, co byly nalezeny fyzické důkazy o návratu jednotek. Navíc s nejrůznějšími věcmi. To je nová informace,“ zdůraznil.

Než Claudius nařídil Aulu Plautiovi invazi se silou čtyř legií posílených o dalších 20 tisíc pomocných vojáků, sestávala Británie z několika samostatných království. Caratacus a Togodumnus tehdy vedli útoky na kmen Atrebatů, který měl politické a obchodní vazby s Římany, čímž rozšířili oblast protiřímského vlivu dále na západ od jejich domovin a severně od řeky Temže.