Článek
Nejhorší je situace v Ústeckém kraji, loni tam vzdělání nedokončilo a bez kvalifikace zůstalo zhruba 16 procent mladých. V roce 2013 to přitom bylo devět procent, uvedl na úterním semináři o nízkokvalifikovaných lidech na trhu práce Roman Matoušek z vládní Agentury pro sociální začleňování.
„V Česku máme nízkou míru předčasných odchodů ze vzdělání. V Praze Eurostat vykazuje nejnižší míru odchodů v EU s poznámkou, že je to až nedůvěryhodně nízké číslo, kdežto Ústecký kraj je mezi pěti nejhoršími regiony,” uvedl Matoušek.
Druhý nejslabší region představují kraje Jihočeský a Plzeňský. Předčasné odchody tam dosahují sedmi procent.
Více faktorů
Agentura provedla v Ústeckém kraji výzkum, v němž se na předčasné odchody ze škol zaměřila. Autoři vedli hloubkové rozhovory s pracovníky úřadů práce i s mladými, kteří vzdělání nedokončili.
Může to souviset se státními maturitami, demografickými změnami či s rozšiřováním fenoménu exekucí
„Nechtěli jsme úplně kvantifikovat přispění státních maturit k předčasným odchodům, nebyl to náš cíl. Může to souviset se státními maturitami, demografickými změnami či s rozšiřováním fenoménu exekucí,” prohlásil Matoušek.
Podle zástupců Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) dvě třetiny mladých studují v maturitních oborech. „Z našich propočtů vyplývá, že předčasný odchod je způsoben tím, jak naběhla státní maturita. Je otázka, jestli je přiměřená tomu, co očekáváme od vzdělávání v odborném školství,” řekl na semináři Jiří Vojtěch z NÚV.
Letos například u maturity z matematiky pohořelo 22 procent studentů, a to přitom tento předmět ještě není povinný. Zatím z ní tedy maturují jen ti, kteří si ji vzali dobrovolně. Nepatrně hůře než loni dopadl i didaktický test z češtiny. [celá zpráva]
Podle výzkumu Agentury pro sociální začleňování z Ústeckého kraje roli při předčasném odchodu ze škol hraje podpora a důležitost vzdělání v rodině, nedostatek vzorů, nezájem o studium i nelegální práce.
„Jsou tam kamarádi a je to blízko”
Podstatný je také přístup vzdělávacích institucí. Pokud školáci zažívají dlouhodobě neúspěch a cítí se vyloučeni, nestojí o pokračování ve studiu. Dotázaní si stěžovali i na nepřátelské prostředí ve škole, na rasismus, nedůvěru ostatních a na způsob řešení konfliktů.
Školy očekávají, že žák bude připraven na školu. Otázka je, jestli by školy neměly být připraveny na žáka
„Školy očekávají, že žák bude připraven na školu. Otázka je, jestli by školy neměly být připraveny na žáka,” konstatoval Matoušek.
Často se nezohledňují ani předpoklady mladých při volbě učilišť či škol. Vybírá se podle toho, zda tam jdou také kamarádi a zda je to blízko. Když děti na základní škole propadnou, okruh oborů se jim zužuje. Mladým vadilo pak i to, že při praxi dostávali jen podřadné úkoly. Pokud si na ní něco vydělali, jejich rodina přišla o část dávek, protože se výdělek započetl do rodinného rozpočtu.
Podle Matouška není jasné, jakou cestou by se situace měla řešit - zda je lepší mladé vracet do škol, nebo je raději posílat do zaměstnání. Činnost škol, úřadů práce, poraden, terénních pracovníků a neziskových organizací navíc není koordinovaná a tříští se. Problematiku mají na starosti resorty školství a práce.
Lidé s nízkou kvalifikací obtížně hledají práci. Česko má v EU šestou nejnižší zaměstnanost těchto osob. Dosahuje 43 procent.
