Článek
Hlavním posláním JA je snaha snižovat nezaměstnanost mladých lidí. JA Europe je největším evropským poskytovatelem vzdělávacích programů k podpoře podnikání, zlepšování pozice mladých na pracovním trhu a vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti. V roce 2015 prošlo programy JA Europe 3,5 miliónu studentů z 39 zemí.
Nejrozšířenějším programem české kanceláře JA Czech je JA Firma, který každoročně vrcholí veletrhem studentských firem v Praze. Jeho vítězové pak reprezentují ČR na mezinárodním finále v zahraničí – letos ostravská studentská firma ChillUp se svým cestovním polštářkem. [celá zpráva]
Pokud se začne se vzděláváním v oblasti podnikání až na VŠ, je to pozdě.
Samotný program JA Firma, zaštiťující programy studentských firem, existuje již od roku 1919. Je založený na místních partnerstvích mezi firmami a školami. Rozvíjí podnikatelské schopnosti a klíčové dovednosti mladých pro vstup na pracovní trh.
Caroline Jennerová se výkonnou ředitelkou JA Europe pro celý kontinent stala v roce 2001. Když byla letos koncem listopadu opět v Praze, poskytla Novinkám rozhovor.
Co vás vedlo k založení JA Czech?
V roce 1991 jsem byla v Bratislavě. Mám kanadské a belgické občanství, a po ukončení studií jsem se rozhodla odcestovat na Slovensko, kde jsem tehdy učila dospělé angličtinu. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí, kteří se chtěli kvůli kariéře učit anglicky.
Postrádala jsem zde ale jakoukoli možnost vzdělávání v oblasti podnikání. Protože jsem v minulosti pracovala jako dobrovolník v JA, všimla jsem si, že v tehdejším Československu nebyla v tu dobu jejich kancelář. Vnímala jsem to jako příležitost vyměnit svou kariéru učitelky angličtiny za něco jiného.
Jaké máte vzpomínky na Tomáše Baťu?
Jen ty nejlepší. Na projekt bylo třeba získat peníze. V tu dobu se právě Tomáš Baťa vracel ze zahraničí. Znala jsem jeho jméno z Kanady a oslovila ho, zda by nechtěl podpořit založení JA v tehdejším Československu. Souhlasil a stal se tak prvním člověkem v zemi, kdo JA podpořil.
Pozitivní je zejména rostoucí ochota obchodních partnerů podílet se na formálním vzdělávání ve školách.
Mohli jsme tak zřídit kancelář v Bratislavě a současně i v Praze. Pan Baťa tehdy často přijížděl do republiky, vždy jednou za tři čtyři měsíce. Vzpomínám si, že jsme ho často vyzvedávali na letišti ve Vídni, následně jsme u večeře dlouze hovořili o možnostech projektů JA. Byl to neuvěřitelně inspirativní člověk.
Jaké jsou vaše aktivity v pozici ředitelky celoevropské společnosti JA Europe?
Především musím být v kontaktu s celou naší evropskou sítí, která je velmi rozsáhlá (39 zemí). Musím s nimi komunikovat a podporovat je. Sídlo JA Europe je v Bruselu.
Dost práce je i politické: komunikace s Evropským parlamentem, s ministerstvy jednotlivých států, podílím se na vzdělávací politice, v politice zaměstnanosti. Rovněž se intenzivně zabývám získáváním prostředků pro naši organizaci.
Ať už z evropských fondů, nebo ze soukromého sektoru. Rovněž máme mnoho mezinárodních dárců. V poslední době jsem začala intenzivně spolupracovat i s JA v Africe.
Doznalo podnikatelské vzdělávání za posledních 25 let výrazných změn?
Napadá mě zejména rostoucí ochota obchodních partnerů podílet se na formálním vzdělávání. V minulosti spolupracovaly firmy zejména s univerzitami, v lepším případě s odbornými školami. V současnosti se ale mohutně spolupracuje i se základními a středními školami, to je podstatná změna.
Myslím, že si firmy uvědomují, že pokud se s podporou podnikavosti začne až na vysokých školách, je to pozdě. Důležité jsou i zdroje. Nejde jen o poskytování financí, ale i lidského kapitálu, odborníků z praxe. Do partnerství se školami je třeba přinést nejen peníze, ale i dovednosti.
U studentských firem je podstatné, že je to skutečně jejich projekt, jejich firma, oni ji vlastní.
Spolupráce mezi školami a firmami se ne vždy daří...
Ale je velmi důležité ji přinášet do školních předmětů, nejen na odborných školách. Mladí potřebují vědět o různých sektorech, produktech, službách, nových možnostech zaměstnání a podnikání. Firemní sektor by zase měl znát profil mladé generace.
Co je stále největší problém či výzva v oblasti podnikatelského vzdělávání?
Jednoduše řečeno různorodost firem, které by se procesu mohly zúčastnit. Kdyby byly vlády ochotny celý proces usnadnit, přizpůsobit školní osnovy tak, aby se mohlo zapojit více podnikatelů a firem.
Systém zatím spolupráci firem se školami tolik nepodporuje a společnosti nemají čas a trpělivost vyjednávat. Organizace jako JA mohou s daným procesem pomoci, být mostem mezi školami a firmami. Zkrátka aby si každý mohl zkusit skutečné podnikání v bezpečném prostředí školy.
Kupříkladu největší míra rozšíření podnikatelského vzdělávání je ve Švédsku, zapojuje se do něj jeden ze čtyř studentů, tedy 25 procent. Možná to nezní jako vysoké číslo, ale je to značně více než ve zbytku Evropy.
Není občas těžké přesvědčit studenty, zejména české, aby se zapojovali do nějakých aktivit navíc?
Myslím, že platí obecně, že studenti sami od sebe ve škole nejsou přehnaně aktivní. Je třeba je proto nějak motivovat, aby dělali něco, co je zajímá. U studentských firem je podstatné, že je to skutečně jejich projekt, jejich firma, oni ji vlastní. Není to jen jako, není to hraní si na firmu, ale skutečně firma existuje a může přicházet s produkty.
V našich projektech operují se skutečnými penězi a něco opravdu vytvářejí.
Když to není jejich, ale jen nějaká školní práce, nemůže tu logicky být motivace, takže se i nepříliš ochotně zapojují. Ale zde vidí, že jde o reálně fungující firmu, kterou navíc vlastní.
Co tedy studenty motivuje nejvíce?
Kromě smysluplného využití jejich práce jde zaprvé o mentoring, kdy je vede někdo, kdo není jejich učitel. Zadruhé peníze, které studentská firma vydělá a může využít v rámci společenské odpovědnosti.
A za třetí, že firmu skutečně vlastní. Nápad je jejich a reálně něco produkují. Je to tedy pak jejich osobní úspěch, úspěch jejich týmu. V našich projektech operují se skutečnými penězi a něco opravdu vytvářejí.
Jsou tým, zatímco normálně ve škole jedou sami za sebe. Ale život obvykle není o tom, že jsme osamocené individuality a s nikým nespolupracujeme a nekomunikujeme. Spousta věcí ve škole je teoretická, toto je opravdové.
Rodiče mohou studenty nějak směrovat, avšak příležitosti mohou být ve skutečnosti jinde. Navíc je mladých s potřebnou kvalifikací velmi málo.
Proč je ale nezaměstnanost mladých stále tak vysoká a co lze proti tomu dělat?
Důvodem je mix několika zásadních faktorů, o který se moc nepřemýšlí. V současnosti mnoho starších lidí pracovní trh opouští, ale zároveň se nerodí tolik dětí, kolik by společnost potřebovala.
Pak je zde velké množství mladých lidí, dokonce jedno z nejvyšších v porovnání s minulými desetiletími, v produktivním věku, a nyní mluvím již o dvacátnících, kteří buď nedisponují požadovanými dovednostmi, nebo naopak zůstávají ve vzdělávacím procesu až příliš dlouho téměř bez kontaktu s praxí.
Často také rodiče směrují děti ne úplně správným směrem, protože pracovní trh prošel velkými změnami a příležitosti jsou dnes jinde než dříve. Mladých s potřebnou kvalifikací je zkrátka velmi málo.
Plánujete do budoucna nějaké nové projekty?
V první řadě musíme více pracovat s těmi, kteří prošli našimi programy – našimi Alumni, aby své příběhy tlumočili nejen budoucí generaci, ale i veřejnosti obecně.
Za druhé je třeba více přímo pracovat s vládami, aby porozuměly našim cílům. Stále je tu propastný rozdíl mezi tím, v co lidé zodpovědní za vzdělávání věří, že vzdělávání znamená, a tím, co mají být potřebné kompetence pro 21. století.
