Článek
Pro pokus si v lipské zoologické zahradě vybrali živočichy z vývojového hlediska považované za člověku nejbližší – šimpanze a jejich příbuzného, ve střední Africe žijícího bonoba.
Došlo dokonce na opečovávání
Vědci přivedli dvojici lidoopů do dvou samostatných místností a na obrazovce počítače jim přehráli několik minutových snímků rozdováděných šimpanzích mláďat houpajících se ve větvích stromů.
V prvním případě primáti společně sledovali video na jedné obrazovce umístěné před jejich místnostmi tak, aby na ni viděli oba.
Šimpanzi učenliví
V druhém pokusu badatelé oddělili šimpanze a bonoby od sebe umělohmotnou stěnou, takže každý z nich se díval sice na stejnou nahrávku jako soused, ale sám. Videokamera pod monitorem sledovala pohyb očí lidoopů, přičemž červený bod označoval, co přesně je zaujalo tak, že se pohledem usilovně soustředí na danou část obrazovky.
Jakmile videozáznam skončil, výzkumníci otevřeli dveře oddělující obě místnosti. Šimpanzi a bonobové strávili ve společné místnosti o sedm vteřin déle, pokud zhlédli videosnímek společně, než když tak činili každý zvlášť. Navíc se vzájemně opečovávali pouze tehdy, jestliže se předtím oba současně dívali na šoty na počítačové obrazovce.
Vědci potřebují více času
V odděleném experimentu tvořil dvojici lidoop a člověk. Také tehdy se získané výsledky lišily.
Jestliže spolu trávili čas hleděním na stejnou obrazovku, vyhledali šimpanzi a bonobové experimentátora podstatně rychleji, než když byli separováni.
Šimpanzi bonobo
Jak vědci upozorňují v časopise Proceedings of the Royal Society B, odpovědět jednoznačně na otázku, zda společná sdílená zkušenost vede i u lidoopů k dlouhodobé potřebě kontaktovat jiné příslušníky stejného nebo příbuzného druhu, může až delší sledování opic v obdobných pokusech.
Pokud by tomu tak nebylo, šlo by o časově omezenou radost z toho být spolu.
