Článek
Prozraďte nám, čím jste chtěla být ve věku vaší dcery Bibiany?
Chtěla jsem být baletkou. Milovala jsem Vlastimila Harapese, Labutí jezero jsem viděla snad stokrát. Pak mi ale jakási trenérka začala formovat nohy, a taky oni někdy na tom baletu na děti křičí... tak jsem rychle zmizela. Posléze nastoupila touha po herectví, kterou mi vymluvil Honza Grossman. Pak bylo dlouhé nic - práva mi přišly jako dobrý výběr pro člověka, který vlastně netuší, čím se chce živit. Nakonec jsem skončila na sociálních vědách.
Převzala jste štafetu po svém otci, úspěšném spisovateli Josefu Nesvadbovi. Bylo vám odjakživa jasné, že chcete psát?
Ne ne, psaní mne začalo bavit až na vejšce. Až když jsem se dostala do skupiny lidí, kteří o literatuře a masmédiích dennodenně přemýšlí.
Váš otec se věnoval žánru sci-fi, vás to nikdy nenapadlo? Byla jste jím přece jenom do určité míry ovlivněná.
Na to nemám hlavu. A kromě Evy Hauserové ani žádnou mužskou spisovatelku sci-fi neznám. Ty osudy v jiných sférách jsou asi přece jen mužskou doménou.
Podle vašeho bestselleru Bestiář byl natočený film. Trefil se přesně do vašich představ? Jaké to bylo vidět jej na plátně?
Přesně jistě ne, ale naučila jsem se, že autor má jen dvě možnosti, buď být každý den na place, sledovat, kontrolovat, nebo svoji látku někomu dát a režisérovi důvěřovat. Mně je bližší varianta B. Jsem přeci jen tvor píšící. Baví mě písmenka víc, než obrázky. A pak, ex post v kině? No šok to byl.
Jak píšete? Stavíte se k psaní jako řemeslník - stanovíte si dobu od, do a tu dodržíte, nebo čekáte, až vás políbí múza?
Píšu převážně po nocích, když usne dcera, pes se vyvenčí, nádobí uklidí, v době, kdy mám hotovou redakční práci a kdy je všude kolem ticho. Na psaní od do nemám ten pomyslný sitzfleisch, nejsem dělník písmenek.
Známe vás jako spisovatelku a šéfredaktorku, v poslední době i jako modelku návrhářky Táni Kováříkové - co dalšího jste ještě zkusila nebo zkoušíte?
Občas moderuji a čím dál víc se věnuji charitě. Spolu s Jakubem Knězů se snažíme pomáhat domovům pro mentálně handicapované klienty ve Středočeském kraji, já se konkrétně zaměřila na domov Zahrada na Kladně. Už jsme jim sehnali mikrobus, nebo třeba kamennou pec. Veškeré výtěžky z Harper´s Bazaar Charity - rozprodeje značkových oblečků za minimální ceny, který dělám spolu s Olgou Dvořákovou, jde právě tam.
A před týdnem šly do prodeje ekologické nákupní tašky Naivní Brusinka a Skeptická Brusinka. Jsou na nich texty z mé poslední knížky plus vtipné obrázky od Mišo Duhy. Stojí 260 korun a k dostání jsou v obchodech Pietro Fillipi, u Táni Kováříkové, Kláry Nademlýnské, nebo na webu Etincelle. Veškerý výtěžek z prodeje jde právě do ústavu Zahrada, klienti tyto tašky sami šijí.
Máte před sebou vytčený nějaký cíl nebo žijete impulzivně?
Impulsivně. Někdy až nepochopitelně. Možná by mi trocha plánů někdy neuškodila.
Myslíte si, že máte dobře našlápnutou kariéru? Co si vůbec představujete pod "udělala kariéru"?
To nevím, neumím sama posoudit. Neberu vlastní práci jako kariéru, spíš jako zábavu. Mám obrovské štěstí, že se živím talentem, nejsem omezována hodinami a mám kolem sebe lidi, kteří jsou mojí druhou rodinou, a které mám moc ráda.
