Speciální školy přijímají čím dál více dětí s autismem. Někde kapacity už nestačí

„Naše škola je dlouhodobě naplněná, kapacitu máme sto dětí a zájem neopadá. Někteří k nám dojíždějí třeba 30 kilometrů denně,“ sdělila Novinkám ředitelka speciální základní školy Poděbrady Pavlína Mladá.

Škola v Poděbradech přijímá širokou škálu dětí, pro které není vhodná výuka v běžných školách, například kvůli mentálnímu, smyslovému či tělesnému postižení, autismu nebo vývojovým poruchám. „V posledních letech se diagnózy u dětí proměňují, přibývá zejména autistů,“ dodala ředitelka.

Podobnou zkušenost potvrzuje i ředitel tří speciálních škol Diakonie v Praze Milan Černý. „Věnujeme se dětem s vývojovými vadami a v posledních letech skutečně narůstá počet těch, kteří je mají kombinované s autismem,“ popsal pro Novinky.

Výuka se podle něj musí těmto dětem přizpůsobovat. „Je to hodně o navázání a udržení komunikace. Pokud mají žáci kombinaci mentálního postižení a autismu, tak speciální školu potřebují. Jde nejen o zajištění klidného prostředí, koutku, kde se mohou uklidnit, ale i jejich bezpečí, neboť často se stává, že chtějí utíkat nebo odcházet,“ vysvětlil Černý.

Zejména v Praze je podle něj kapacita speciálních škol nedostatečná. „Vloni jsme nebyli schopní pokrýt asi třicet míst. Neustále volají rodiče se zájmem o přestupy, kterým nemůžeme vyhovět,“ dodal.

Vliv však má také to, že v základních školách jsou nyní silné ročníky, a kromě zdravých dětí tak přibylo i hendikepovaných. Podle dat ministerstva školství v minulém školním roce základní školy navštěvoval milion žáků, z toho téměř 123 tisíc se zdravotním postižením včetně mentálního, tělesného i poruch řeči, učení a podobně. Více než pětina z nich docházela do speciální třídy či školy.

Do speciálních škol docházejí děti na doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálního pedagogického centra. Některé se na autistické děti přímo zaměřují.

„Každoročně máme okolo dvou stovek klientů, kterými jsou děti už od dvou let. Z praxe víme, že po speciálních školách je větší poptávka, než je jejich kapacita,“ uvedla Klára Hájková ze Speciálního pedagogického centra pro děti s PAS v Brně.

Ředitelka speciální základní školy Polička Dita Bomberová přičítá nárůst počtu žáků také preferencím rodičů. „Rodiče i školy pochopili, že některým dětem, které neuspějí v inkluzi, je u nás lépe. Umíme se o děti se speciálními potřebami lépe postarat, máme třídy s méně dětmi, speciální pedagogy a dokážeme proto s nimi pracovat,“ popsala.

S tím, že speciální školy dokážou dětem se zvláštními potřebami zajistit individuální přístup spíše než běžné základní školy, souhlasí také předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař. Může se to navíc týkat nejen dětí s mentálním či jiným postižením, ale také dětí, které mají jiné problémy s učením, nebo jsou na pomezí normálního intelektu.

„Děti s hraničním intelektem téměř vždy v běžné škole selhávají. Jejich výkony jsou velmi nestálé a často pak přechází do speciálních škol. Také se velmi dbá na to, aby děti s běžným intelektem byly v normálních školách. Ale problém je, že tam s dětmi, které mají třeba poruchy učení, neumí pracovat. Když takové dítě někdo pořád jen okřikuje a dává mu poznámky, přestane ho vzdělávání brzy bavit,“ komentoval to Pilař.