Speciální laboratoř pomáhá ohroženým rostlinám, v Česku fungují jen tři

„Dvanáct roků tu máme semena jedné orchideje, která jsme přivezli z Venezuely, kde rostla na březích řeky skoro ve vodě. Teprve teď začínáme cítit, že možná víme, jak ji dostaneme ven z laboratoře,“ přiblížil náměstek pro odbornou činnost botanické zahrady Vlastík Rybka, jak náročné může takové pátrání někdy být.

„Vyzkoušeli jsme 25 substrátů,“ doplňuje Nekolová, která přiznává, že ne každý pokus vyjde.

„Někdy se s tím pipláte pět let, a pak to musíte pohřbít,“ krčí rameny dáma v bílém plášti, která se v laboratoři činí patnáct let.

V Česku se nacházejí takovéto laboratoře v botanických zahradách jen tři. Vedle trojské v botanické zahradě v pražských Malešicích a na brněnské Mendelově univerzitě.

Mezi nejpracnější patří podle Nekolové střevičníky, orchideje s nápadnými květy charakteristického tvaru.

„Naše kultivace je pojistkou, kdyby z přírody úplně zmizely,“ vysvětluje Rybka práci s kriticky ohroženým druhem. Některé lokality v jihovýchodní Asii, kde rostou, totiž plundrují sběrači, kteří je pak za velké peníze prodávají. Botanická zahrada se zabývá asi padesáti druhy.

„U nás v laboratoři máme i hvozdík písečný, český endemit, který roste jen u Řípu,“ hlásí. Tam ho ohrožují náletové akáty a lidská obydlí postavená v místech, kde rostl.

Záchranný program organizovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je podle Rybky docela úspěšný.

„Už míří do skleníku,“ ukazuje Nekolová rozrostlou nenápadnou rostlinu, která již přerostla květináč.

Rostliny se v laboratoři pěstují ze semen - která pocházejí z vlastních zdrojů, expedic nebo z jiných botanických zahrad - v živných médiích metodou in vitro, tedy uvnitř sterilní skleněné nádoby.

„Médium je ztužený agar se základními živinami. Ale každý druh si žádá něco jiného. Stejně jako když někdo má rád svíčkovou, jiný guláš,“ směje se Nekolová.

Zabývá se druhy, které se těžko pěstují klasickou cestou, tedy výsevem ve sklenících, a mají dlouhou fázi počátečního vývoje. Některé klíčí jeden měsíc, jiné třeba rok i déle.

Načas si dávají třeba kriticky ohrožené kapradiny, které v laboratoři stráví i sedm let. „Proto jsou tak vzácné, neboť rostou pomalinku,“ zmínila odbornice v laboratorní přípravně, která připomíná kuchyň - až na to, že ve skřínkách stojí všelijaké nádoby s chemikáliemi. Na lince je třeba několik druhů vah. Lednice ve vedlejší místnosti obsahuje všemožné roztoky. V kultivační místnosti stojí regály, na nich úhledně poskládané nádoby různých velikostí a tvarů se zelení.

„Jsou to taková moje miminka,“ usmívá se Nekolová při pohledu na ně a říká, že její práce je pro introverta. „Hodiny a hodiny pracujete v tichu, musíte se hodně soustředit, chce to pečlivost,“ vypráví.

Plně oddaný své práci je i Rybka. „Nemám nikdy dovolenou, protože kytky potkávám pořád. Kdybych měl rád chlad, což nemám, vyrazil bych do Antarktidy, kde bych nic nepotkal a odpočinul si,“ směje se.

Botanici v Troji pokračují i v dalších záchranných programech. Vypěstovali záložní populace 189 kriticky ohrožených druhů rostlin České republiky. V roce 2022 se díky nim do pražské přírody vrátil vzácný koniklec otevřený. Na původní stanoviště zamířil i rozrazil dlouholistý, podporují rovněž záchranný program výsevu kriticky ohroženého zvonovce liliolistého v okolí Karlštejna.

Pečují i o hlaváček jarní z údolí Vltavy a upolín nejvyšší, kdy se z posledních dvou rostlin z Hrnčířských luk podařilo vypěstovat několik mladých rostlinek.

Z dalších v Praze již téměř vyhynulých rostlin zaslouží zmínku prha arnika, jedinečná divizna brunátná s temně fialovými květy, která je dnes známá pouze v několika jedincích z území Šance nad Břežanským údolím, nebo hvozdík sivý, který lze ještě vzácně najít v Modřanské rokli.

Na druhy rostlin představující dříve běžnou součást přírody a nyní zapsané v červených seznamech ohrožené flóry upozorní nová expozice, která v areálu vzniká.

Ve skleníku Fata Morgana, který slaví dvacet let, lze spatřit leknín nejmenší, jehož původ je v termálních pramenech africké Rwandy a který byl v roce 2008 prohlášen za vyhynulý, nebo madagaskarskou palmu Dypsis ligulata, která v přírodě nebyla pozorována od roku 1923.

V expozicích jsou sezonně k vidění dva druhy rodu Brugmansia, česky durmanovec, jenž je v přírodě vyhynulý, nicméně v kultuře se běžně pěstuje. Nechybí ani vyhynulé rostliny dalekých oblastí, např. Rhododendron kanehirae původem z Tchaj-wanu či exotický jerlín Sophora toromiro, který býval v minulosti hojný na Velikonočním ostrově.

V posledních kusech je také zachována rostlina Abutilon pitcairnense z rodu slézovité, endemitní rostlina z ostrova Pitcairn v jižní oblasti Tichého oceánu, nebo zlatá fuchsie Deppea splendens z Mexika.