Článek
Školy mohou s individuálními výchovnými programy pracovat od konce roku 2013, kdy ministerstvo školství vydalo metodické doporučení pro práci s nimi. Předtím je ministerstvo dva roky pilotně testovalo, podle něj se osvědčily.
Tradiční způsoby řešení chování
ČŠI zjistila, že školy stále více využívají tradiční způsoby řešení problémového chování žáků formou kázeňských a pedagogických opatření.
Smlouvu školy s rodiči, kterou musí podepsat i žák, použilo v posledních třech školních letech asi 16 procent ze všech běžných základních škol, uvedla ČŠI.
Asi dvě třetiny ze 130 vybraných škol, které výchovné programy využily, řešily potíže také individuálním rozhovorem učitele s žákem, více než polovina domluvou či napomenutím ve výuce. V necelé polovině těchto škol diskutovali a řešili učitelé problematické chování v třídním kolektivu.
U starších dětí více problémů
Individuální výchovné programy se ve více než polovině vybraných škol zavedly kvůli opakovanému agresivnímu či vulgárnímu chování žáka. Velmi často šlo o kombinaci několika různých prohřešků, které se opakovaly a narušovaly výuku.
Jednalo se hlavně o nevhodné chování ke spolužákům, nerespektování pokynů učitele, odmítání práce, neplnění úkolů a nenošení pomůcek.
Smlouvu školy s rodiči, kterou musí podepsat i žák, použilo v posledních třech školních letech asi 16 procent ze všech běžných ZŠ.
Nejvíce se programy používají u žáků v 7. a 8. ročníku, nejméně pak v 1. a 2. třídách, což podle inspekce souvisí s vyšším výskytem výchovných problémů u starších dětí. Z celkového počtu 1111 programů ve 130 vybraných základních školách jich během tří let bylo 42 procent na 1. stupni a 58 procent na 2. stupni.
K úplnému vymizení problémů nebo výraznému zlepšení situace došlo zhruba ve čtvrtině případů na 1. stupni a pětině případů na 2. stupni základních škol. U čtvrtiny případů se chování zlepšilo jen přechodně a přibližně desetina programů nepřinesla změnu (8,5 procenta na 1. stupni a 15,7 na 2. stupni ZŠ).
Kde je chyba?
„Podle ředitelů brání úspěšnějšímu naplňování individuálních výchovných programů nejčastěji přístup žáka a rodiny,” píše inspekce ve své zprávě. Překážky na své vlastní straně, ať už se jedná o neschopnost pedagoga, nebo špatné nastavení individuálního výchovného programu, připouští jen malý podíl škol.
ČŠI ale tvrdí, že zhruba pětina škol nenastavila program v souladu s doporučením ministerstva. Podle něj by se smlouvy o spolupráci školy s rodiči a žákem měly uzavírat na pololetí nebo na celý školní rok, stanovené úkoly pro odstranění rizikového chování by se měly průběžně vyhodnocovat.
Některé školy přitom smlouvy s rodiči uzavírají i na kratší období, o výsledek spolupráce se zajímají až na konci nebo vůbec.
