Článek
Částice hvězdného neboli meziplanetárního prachu, zkoumané týmem Johna Bradleye z Národní kalifornské laboratoře, pocházejí ze stratosféry. Studie o jejich analýze vyšla v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Sluneční vítr je konstantním proudem částic, které putují ve vysokých rychlostech všemi směry. Objekty ve volném prostoru, které nejsou chráněny atmosférou, jsou tímto proudem bombardovány, a čím jsou menší, tím silněji erodují. Tuto erozi dokládají i vzorky měsíčního prachu, který byl na Zemi přivezen během misí Apollo. Vědci je však mohli prozkoumat až v devadesátých letech s rozvojem potřebné techniky.
Částice prachu jsou tvořeny křemičitany (silikáty) - sloučeninami tvořenými křemíkem, kyslíkem, vodíkem a několika kovovými prvky. Erozi pak podléhají nejrychleji okraje těchto částic a dochází při ní k jejich chemické modifikaci. Při dopadu slunečního větru, který obsahuje vysoký podíl vodíku, může za určitých podmínek dojít k narušení vazby mezi vodíkem a kyslíkem v částicích a jejímu přetvoření. A tak vlastně vznikají částice vody, sloučeniny dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku.
Podzemní voda na naší planetě
Tyto výzkumy vedly k teorii, že se takto vytvořená voda podílí i na vzniku podzemní vody na Zemi.
Také podle Martina McCoustry z Heriot-Wattovy univerzity v Edinburghu se takto modifikované částice mohou stát důležitým zdrojem vody ve vesmíru, nejsou však jediné. „Většina vody vzniká při formování hvězd, kterým prošlo i naše Slunce.“
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz:
Ročně prší na Zemi asi 30 až 40 tisíc tun meziplanetárního prachu.