Sluneční soustavou uhání největší kometa, jakou jsme kdy viděli

„Kometa C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein) se jeví jako velmi výjimečný objekt, a to jak z hlediska své dráhy, tak odhadované velikosti,“ okomentovala to pro Novinky ředitelka Observatoře Kleť Jana Tichá.

Astronomové se na základě předběžných analýz domnívají, že jeho délka je 100 až 370 kilometrů - a jedná se tak pravděpodobně o největší kometu v dějinách lidského pozorování, až tisíckrát hmotnější než typické komety. Může tak být dokonce velká jako malá trpasličí planeta.

Její jádro se považuje za největší od roku 1995, kdy byla objevena Hale-Boppova kometa, připomíná server The Daily Mail. Průměr jádra komety Hale-Bopp se odhaduje na 40 až maximálně 80 km. Např. jádro Halleyovy komety měří jen 15 km.

Největšího přiblížení ke Slunci má C/2014 UN271 dosáhnout až začátkem roku 2031. V současnosti se těleso nachází přibližně ve vzdálenosti oběžné dráhy Neptunu.

„Těleso se pohybuje po velmi protáhlé dráze s přísluním u dráhy Saturnu, tj. nepřiblíží se ke Slunci více než planeta Saturn. S odsluním v tzv. Oortově oblaku je zároveň jeho dráha téměř kolmá na rovinu ekliptiky, tedy rovinu, v níž obíhají kolem Slunce velké planety. Sklon dráhy dosahuje 95 stupňů,“ popsala Tichá.

Astronomové už navíc u megakomety zaznamenali první známky typické aktivity, a to na snímku z letošního 22. června z Jihoafrické republiky v rámci mezinárodní sítě astronomických observatoří Las Cumbres Observatory (LCO). Spatřili na něm známky tzv. komy, což znamená, že objekt poprvé viděli jako aktivní.

Onen kompozitní obrázek zachycuje C/2014 UN271 ve vzdálenosti zhruba 19 astronomických jednotek (AU) od Slunce. Jedna AU činí zhruba 150 milionů kilometrů, tj. vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.

Ačkoli snímek pořídila observatoř v JAR, jeho identifikace patří Novozélanďanům. „Jelikož tým LCO je z celého světa, stalo se, že to byla zrovna moje služba, zatímco ostatní spali,“ konstatovala Dr. Michele Bannisterová z novozélandské University of Canterbury.

K planetkovému předběžnému označení 2014 UN271 dostala kometa dvojité jméno po jejích prvních objevitelích, astronomech Pedru Bernardinellim a Gary Bernsteinovi z Pensylvánské univerzity v USA, kteří ji letos nalezli na archivních snímcích z let 2014 až 2018 z databáze mapování oblohy Dark Energy Survey. Pořídil je čtyřmetrový zrcadlový teleskop na Cerro Tololo Inter-American Observatory (CTIO) v Chile.

Analýza těchto snímků odhalila, že jde o ledové těleso protáhlého tvaru i protáhlé oběžné dráhy, která sahá právě až do mimořádně vzdáleného Oortova oblaku. Podle portálu Space.com celá orbita dané komety zabere až 5,5 milionu let. Jiné údaje hovoří o periodě 3-4,5 milionu let, v červnu se často uvádělo jako doba jejího oběhu kolem Slunce „jen” 612 190 let.

„Vysvětlení je v principu jednoduché: nemáme dostatek dat k tomu, abychom parametry dráhy spolehlivě spočítali. Pak se výpočty liší podle použité metody a podle toho jakou váhu přikládáte kterým pozorováním,” poznamenala Tichá. Doplnila, že hovoříme o neobvyklém tělese, jehož dobu oběhu kolem Slunce odhadujeme na miliony let a máme jen řádově desítky pozorování z rozmezí pouze 2014-2021.

Pokud by se nově objevená kometa přiblížila ke Slunci blíže než Jupiter, sublimující ledy by vytvořily zářivý ohon, kometa by tak rozjasnila noční oblohu. Vědci se nicméně alespoň donedávna domnívali, že na rozdíl od některých jiných komet tato nebude ani v době největšího přiblížení ke Slunci - tedy u dráhy Saturnu - viditelná přímo pouhým okem.

Sám Bernardinelli ještě 20. června na Twitteru zmínil, že kometa na žádném z dosud identifikovaných snímků (myslel však fotografie do roku 2018) nevykazovala charakteristické koma. Dobře viditelný ohon a koma vznikají působením slunečního větru.

Kometa C/2014 UN271 jinak podle astronomky Tiché je a bude pozorovatelná dalekohledy na jižní části oblohy. „To je nám na Kleti skoro až líto. Je to objekt, kterému se astronomové budou určitě věnovat nejméně do jeho průchodu přísluním, což tedy nastane až v roce 2031,“ poznamenala.

Odkud ale přesně toto těleso pochází? Na okraji Sluneční soustavy se nachází již zmíněné obří mračno ledoprachových těles, které se nazývá Oortův oblak. Toto uskupení se rozprostírá ve vzdálenosti 2000 až 200 000krát dále od Slunce než Země.

Tak vzdálené končiny našeho solárního systému dosud nenavštívila žádná sonda, např. aparát Voyager 1 dosáhne vnitřního okraje oblaku asi za 300 let a dalších 30 tisíc let potrvá, než z onoho hypotetického kosmického útvaru vyletí.

Tělesa (komety) z Oortova mraku se čas od času přiblíží ke Slunci. Při zkoumání popisovaných archivních záběrů mapování oblohy se povedlo objevit dosud neznámý objekt právě tohoto typu, který vědci pojmenovali C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein) či jednoduše 2014 UN271.