Hlavní obsah

Slovo roku 2016 podle Olivy

Novinky, Karel Oliva

Je to už takový zvyk: na začátku nového roku bilancujeme, co všechno přinesl – nebo také odnesl – rok starý. Lidé „od slova“ – myslím třeba novináře, jazykovědce a tak – bilancují samozřejmě zejména ta slova: co nám starý rok dal a vzal, jaké slovo se používalo nejvíce, jaké třeba dostalo nějaký nový význam.

Foto: Milan Malíček, Právo

Čeština s Olivou

Článek

Ostatně tenhle nápad není nijak originální: už dááávno (konkrétně od r. 1971) „Slovo roku“ vyhlašuje Společnost pro německý jazyk, o něco méně dáávno se po něm opičí řada institucí v anglickém jazykovém prostoru.

Začala s tím v r. 1990 Společnost pro americkou angličtinu, což je můj neumělý překlad anglického American Dialect Society, v současné době nejprestižnější anglické „Slovo roku“ určuje lexikografický tým Oxfordského slovníku. Když už jsme u toho: německým slovem roku 2016 vyhlásila Společnost pro německý jazyk výraz „postfaktisch“ a English Oxford Dictionary tvrdí, že pro angličtinu je to „post-truth“. To je zajímavé potud, že je to v obou případech vlastně totéž – myslím, že příslušný český novotvar byl utvořen na základě němčiny, takže zní „postfaktický“. (A do závorky je možno dodat, že kniha Ralpha Keyse The Post-Truth Era vyšla už v r. 2004.)

Možná stojí za zmínku, že v rakouské němčině vypadá slovo roku jinak. V lidovém hlasování uspořádaném odbornou porotou Výzkumného ústavu pro rakouskou němčinu (Forschungsstelle Österreichisches Deutsch) univerzity ve Štýrském Hradci zvítězilo s velkým náskokem mnohem zábavnější slovo „Bundespräsidentenstichwahlwiederholungsverschiebung“, česky „odložení opakování druhého kola volby spolkového prezidenta“. Němčina má některé rysy zrůdné geniálnosti…

Ale zpátky k věci: Britové se s Němci na slově roku 2016 shodli, jenže pro nás to není a nemůže být žádná inspirace: slovo „postfaktický“ prostě nemůže být českým slovem roku. Tedy ne roku 2016, protože my jsme si „postfaktičnost“ neboli naprostou ignoraci faktů a pravdy prožili už dávno – náš náskok před západní Evropou z hlediska roku 2016 je tak něco mezi 68 a 27 lety, takže docela slušný. A hlavně, umíme v tom (míním v té „postfaktičnosti“) chodit, není to nic, co by nás překvapilo, neřku-li snad zaskočilo.

České slovo roku musíme hledat jinde, a kandidátů budeme mít jistě dost. Mnohá taková slova budou společná s těmi zahraničními (třeba „brexit“ nebo „běženec“ – což je slovo roku 2016 ve Slovinsku), jiná budou ryze naším výtvorem (například „babišné“, „měsíčkář“, „Makrela“ či „trumpovat“). Mnohá se budou opakovat z minulých let („sluníčkář“, „terorismus“ a všechna slova, která v sobě mají „islám“: „islamismus“, „islamofobie“, „islamobijec“…), a to včetně těch slov, jejichž význam se v posledních dvou či třech letech posunul či zcela změnil („sedmička“ (Rathova), „xenofobie“, „slimák“).

Ale to všechno, zdá se mi, rok 2016 nijak moc nevystihuje. Byl ten rok nějak přelomový? Je trochu těžké to definitivně soudit již v lednu roku následujícího, ale jisté náznaky svědčí pro to, že byl – ostatně jsme je tady už naznačili: „brexit“, „trumpování“… Zdá se, že rok 2016 ukázal, že přes veškerý materiální luxus, jemuž se můžeme v „naší“ části světa těšit, je hodně lidí – jak jsme viděli v britském a italském referendu či amerických a také rakouských prezidentských volbách, asi tak polovina – kteří nejsou spokojeni s chováním svého establishmentu: mají dojem, že se o ně, jejich názory a jejich potřeby nikdo nezajímá, ba že jde proti nim a navíc i proti „zdravému rozumu“.

Tihle lidé se bouří proti postojům svých vlád (a v Evropě i proti postojům vedení EU). Většinou kultivovaně, jen slovem či volebním lístkem, ale naprosto rozhodně odmítají si nechat diktovat od „elit“ (ty uvozovky jsou tu důležité). Mnoho věcí svědčí pro to, že právě v tom, že se tihle lidé rozhodli projevit svou rozhodnost, byl rok 2016 zlomový; další léta už jen potvrdí nastoupený trend.

V českém jazyce se to projevilo tím, že původně celkem neutrální anglický „establishment“ získal po přijetí do češtiny v mnoha svých užitích poněkud negativní odstín. Nezávisle na tom se začal počešťovat jeho pravopis, neboli stále častěji je možno zaznamenat psaní „establišment“: jestli jde o přirozený proces (jako třeba už nepíšeme „tramway“, ale „tramvaj“), jestli to nějak souvisí se zmíněným negativním pohledem na obsah toho slova (jako jsme psávali „taváryšč“), nebo jestli to má ještě jiné příčiny, o tom se neodvažuji spekulovat. Ale ať je to jakkoliv, já považuji za české slovo roku 2016 „establišment“.

Novinky.cz vyhlašují anketu Slovo roku 2017

Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017.

Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem.

Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem. Slovo, které se v souvislosti s událostmi, trendy nebo tématy bude objevovat nejčastěji.

Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem. Slovo, které se v souvislosti s událostmi, trendy nebo tématy bude objevovat nejčastěji. Slovo, které za uplynulý rok změní svůj význam.

Slovo, které pro vás znamená rok 2017.

Máte tip na Slovo roku 2017?

Pokud víte, co by podle vás mělo být slovem roku 2017 v České republice, tak pište celý rok svoje tipy na slovoroku@novinky.cz

Porota složená z jazykovědců a členů redakce vybere z vašich tipů 20 slov, ze kterých si vy, čtenáři Novinek, zvolíte v on-line anketě pět finalistů.

Z nich pak porota vybere Slovo roku 2017.

Karel Oliva

Karel Oliva vystudoval obor informatika se specializací na matematickou lingvistiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1983–1988 byl interním aspirantem téže fakulty, nebylo mu však umožněno již hotovou disertační práci obhájit (stalo se tak až v r. 1997 na Filozofické fakultě UK).

V lednu 1989 proto ilegálně odešel do Bulharska, kde pracoval jako vědecký pracovník sekce matematické lingvistiky Koordinačního centra pro informatiku a výpočetní techniku Bulharské akademie věd, v říjnu téhož roku svůj pobyt legalizoval.

Od dubna 1990 působil v Ústavu matematické lingvistiky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN), kde se r. 2001 habilitoval v oboru všeobecná lingvistika. Od listopadu téhož roku působil v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence (OeFAI) ve Vídni. Od června 2003 do září 2016 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Hlavní oblastí jeho odborného zájmu je formální syntax přirozených jazyků, včetně inovativních přístupů vedoucích k praktickým (počítačovým) aplikacím. Publikoval přes 90 původních vědeckých prací v časopisech a sbornících odborných konferencí, byl vedoucím výzkumných týmů a spoluautorem implementací řady softwarových celků (mj. Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office). 

Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, částečně ovládá i řadu dalších jazyků.

Související témata:

Související články

Čeština s Olivou: Ono se zranilo

Schválně si zkuste zadat do nějakého internetového vyhledavače (nechci žádnému dělat reklamu) řetězec „se zranilo“. Pěkně takhle, v uvozovkách, abyste dostali...

Čeština s Olivou: Saská Kamenice

S opravdu nevšedním potěšením jsem v neděli 9. října na novinky.cz zaznamenal titulek Výbušniny v Saské Kamenici měl uprchlík, stihl utéct při razii. Mé...

Výběr článků

Načítám