Slovní hodnocení žáků propadá, využívají ho jen čtyři procenta škol

Častěji se slovně hodnotí třeba jen v některých třídách nebo výhradně na prvním stupni. Ve dvou třetinách škol však žáci nic jiného než známky neznají.

Přesto inspektoři předpokládají, že se slovní hodnocení pomalu začíná šířit. Má totiž řadu výhod, kterých běžné známkování nemůže dosáhnout.

„Máš za sebou první půlrok v roli školáka, ve kterém sis vedl úspěšně. Poznal jsi mnoho nových věcí. Seznámil ses se svými spolužáky. Učil ses pracovat samostatně i v menších skupinkách. Při samostatné práci se snažíš plnit úkoly pozorně, ale snadno se necháš vyrušit svým okolím,“ stojí například na pololetním vysvědčení prvňáka, do kterého Právo nahlédlo.

Rodič i žák se pak dále dovědí, jak moc je chlapec kamarádský ve svém třídním kolektivu, jak je ochoten pomáhat a poradit, jak dodržuje společně sjednaná pravidla ve třídě i na mimoškolních akcích.

Dále si lze počíst, jak chlapci jde psaní písmen a číslic, spojování hlásek ve slova a jaký má mluvený projev. Další kapitoly hodnocení se týkají počtů nebo toho, jak umí popsat proměny přírody na podzim a v zimě, označovat části lidského těla, jak si hlídá pravidla silniční dopravy, jak rád zpívá, kolik zkušeností a kolik fantazie využívá při výtvarné tvorbě či jak se zapojuje do tělovýchovných disciplín.

Vše je podrobně rozepsáno zhruba na jedné straně A4 velkými písmeny, aby se i školák mohl začíst. Z výpisků vyplývá nejen, jak se žákovi daří v jednotlivých sledovaných oborech, ale také jeho vztah k nim, což se do jedné známky nevměstná.

Na druhou stranu hodnocení klade větší nároky na učitele. Kromě papírování navíc stojí spoustu času a snahy.  „Musím nad dětmi více přemýšlet a vidět je v komplexu všech sledovaných oblastí. Uvědomila jsem si, že třeba jedna dívka by se potřebovala zlepšit v několika ohledech. Ale pak jsem se na ni zaměřila, když jsem potřebovala zjistit, jak si vede v kolektivu, a uvědomila jsem si, že tam to docela zvládá,“ popsala Právu učitelka Martina Kočová ze ZŠ Londýnská v Praze 2.

Tato škola patří mezi ty, jež slovní hodnocení uplatňují plošně. Podle Kočové si tak kantor lépe uvědomí slabiny a silné stránky svých svěřenců. Tomu pak také uzpůsobuje laťku pro jednotlivé žáky. Metoda zkrátka vede k individuálnímu přístupu ke každému dítěti. A to i ve třídách s 25 žáky.

Kočová se na pedagogické fakultě o slovním hodnocení nedozvěděla téměř nic. Ale její škola už má vypracované odzkoušené metody, šablony, pracovní listy a učebnice, z nichž vyplývá rozsah sledovaných dovedností a návody pro pozorování.

Pomáhají i zkušení kolegové. Každé vysvědčení prochází pro kontrolu ještě třemi páry očí dalších pedagogů. Nicméně od slohových cvičení, což slovní hodnocení vesměs představuje, je nikdo neoprostí.

Přes to všechno Kočovou práce se slovním hodnocením naplňuje. Přestože za svou krátkou kariéru klasické známkování nikdy neprovozovala, má s čím srovnávat, protože pochází z učitelské rodiny. Podle ní je i spravedlivé známkování oříšek.

„Mamka musí všechno sdělit jednou známkou, ale já se můžu rozepsat, mohu něco doporučit, takže to mám trochu jednodušší. Je to obsáhlejší než známka. A občas dítě ani neví, za co třeba tu dvojku má,“ uvedla Kočová. Vedle toho hodnota každé známky se může měnit nejen ve školách, ale i u jednotlivých učitelů. Rodiče také často na známkování lpí, ale ani sami nemohou odhadnout, co znamenala trojka za jejich mladých let a co znamená trojka dnes.

Podle odborníků jsou to právě rodiče, kdo rozšíření slovního hodnocení brání. Větší informovanost totiž po nich nepřímo vyžaduje dbát více na prospěch dítěte. S tím však Kočová zkušenost nemá. „Rodiče jsou z toho nadšení. Vždycky říkají, že jsou za to vděční a že mě to muselo stát obrovské úsilí, což je pravda.“

Pokud děti přestupují na jiné školy, přepisují místní kantoři slovní hodnocení na známky.