Článek
Počátky sklářství v Harrachově sahají do 14. století. „Jde o nejstarší fungující sklárnu u nás. Nejvýznamnější ale je, že přežila a udržela tradici ručně dělaného skla,“ přiblížil historii sklárny její pátý vlastník František Novosad.
Přežili období vražedné konkurence z Asie
Doby, kdy české řemeslné skláře nejvíce drtila vražedná strojová konkurence z Asie, přežila sklárna v Harrachově díky strategické symbióze s minipivovarem. Nositelka tradičních sklářských technik nyní představuje vyhledávanou turistickou atrakci, kam loni zavítalo 62 tisíc lidí.
„Měli mne za blázna. Nicméně skončili, já zůstávám,“ poznamenal Novosad na adresu bývalé konkurence. Schopnost ukočírovat podobný podnik vyžaduje především kupecké počty.
„Nepotřebujete tzv. moderní marketingové postupy. Nedávám nic do reklamy, nejlepší jsou zprostředkované zkušenosti lidí. Krom jednoho případu, kdy jsem jedním miliónem korun musel stabilizovat personál, což by později přišlo mnohem dráž, se mi nepodařilo dosáhnout na evropské ani jiné dotace,“ podotkl Novosad.
Tvůrčí ruční výroba
„Jde o tvůrčí práci, žádnou strojovou sériovku. Škoda že konzumem zkažení lidé to nedocení. Pokud bych si měl vybrat, skončil bych opět u pece a píšťaly,“ tvrdí po třiceti letech sklář Arnošt Zbořil, patřící do třicetičlenné skupiny sklářských mohykánů. „Sklo z Harrachova není doceněné, jak by si zasluhovalo,“ poznamenal Novosad.
Jde o tvůrčí práci, žádnou strojovou sériovku.
Sklárna v Harrachově ročně zpracuje okolo čtrnácti set tun skla. Výrobky patřící řemeslným provedením ke světové špičce jdou z osmdesáti procent na vývoz hlavně do USA, Itálie a Skandinávie.
Angličané vydávali zdejší lustry za vlastní
„Letos obnovenou výrobu lustrů zneužívaly v předminulém století anglické firmy kupující výrobky z Harrachova, které je prodávaly pod vlastní značkou,“ popisuje historik Jan Mergl, chystající spolu s kolegy o historii harrachovské sklárny dubnovou výstavu v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Symbolem výročí 300 let harrachovské sklárny se stal pohár vyrobený pomocí zdejší originální techniky uzlování. „Učil jsem se to postupně tři roky,“ přiznal Zbořil.