Šéf asociace ZŠ Černý: Nebojím se nákazy u žáků, spíš paniky rodičů

Ptal jsem se na to kolegů a prý ano. Na prvním stupni to samozřejmě jde lépe, protože každá třída se svým učitelem může mít přestávky jindy. Na druhém stupni, kde se učitelé střídají, třídy nebudou o přestávce vycházet ven, protože přestávky v různém čase mít nemohou. Takže žáci budou na záchod odcházet ve vymezeném čase během hodiny a přestávky stráví ve třídě.

Může se stát, že se nakazí jen jedno dítě, ale bojím se, že by u toho nezůstalo, že by se to týkalo více dětí z několika tříd. Čím víc jich bude, tím obtížnější budou opatření a v jednom okamžiku bude lepší školu zavřít.

To nastane zcela jistě. A to budou faktické případy, jenže vedle toho vypuknou fámy. Když se rozšíří zpráva, že ve škole je dítě, jehož tetička strejdy má koronavirus, tak třeba půlka rodičů už tam své děti nepošle. Rodiče a veřejné mínění bude tady hrát velice významnou roli.

Chrchlající dítě by se do školy posílat nemělo a ani chrchlající učitel by neměl učit. Tohle se tentokrát skutečně dodrží, holt se to dít nebude.

Od představitelů ministerstva jsem několikrát slyšel, že toto už nebude.

Hlavně by se měly připravit po pedagogické, organizační stránce. Pokyny ministerstva a manuály by se měly týkat hlavně zdravotnických a technických věcí. Ale věci pedagogické tam moc nejsou.

Jak si poradit s rozdíly, které mezi dětmi vznikly v době koronakrize, kdy jedny děti fungovaly velmi dobře a jiné vůbec.

Ano. To se stává běžně, když se třeba někdo přistěhuje. Ale jak si poradit, kdyby zase přišla do škol nákaza a distanční výuka? Víme, že se ty nůžky budou dál rozvírat. Mnohé děti se nezapojovaly předtím, zřejmě se nebudou zapojovat ani teď. Kdybychom k tomu přistupovali jako na jaře, tak části dětí to nebude vadit, části to bude vyhovovat, ale nůžky se budou pořád rozvírat. A to nejen mezi dětmi, ale i mezi školami. Jsou takové, které si s tím neumí poradit dosud.

Dozvíme se něco o rouškách, jak mají být daleko od sebe lavice, že žáci nemají chodit společně na obědy… Ale pedagogické věci centrálně řešeny nejsou. Nad tímhle by se měla každá škola sama o sobě zamyslet.

Každý učitel vám potvrdí, že část pedagogického sboru chodí učit se sebezapřením a leccos přechází. To by tak být nemělo, ale otázkou je, jestli by se podařilo pokrýt suplování. Asi budou odpadat hodiny a pak nám přijde inspekce vynadat, že mrháme státními prostředky. No a my jim budeme muset ukázat, že holt nemá kdo suplovat.

Nikdo školám nezakazuje, aby své učitele takto vybavily. Nikdo nezakazuje učitelům, aby si ho pořídili. Podle mě se jedná o tak malou částku v rozpočtu školy, že by tam na pokrytí všech učitelů bylo. Já jsem to udělal, ale spousta lidí s respirátory neučila, protože jim to vadilo. Zdálo se jim, že jim děti nerozumí.

Pak jsou děti s různými postiženími, kde je problém, když učitele nevidí, a nejde jen o hluché. Spousta dětí s různými poruchami – třeba autisté – tohle snáší daleko hůř.

Je mnoho učitelů, kteří kvůli tomu ochranné pomůcky nosit nechtějí. Někdo si třeba vezme štít, mnozí ale i tohle odmítají.

Ano, tak by to mělo být. Když se vám v bílém okrese stane, že se ve škole vyskytne koronavirus u jednoho dítěte, tak to dítě a jeho soused z lavice mají být v karanténě.

Zbytek třídy se nemá potkávat s ostatními dětmi, ale normálně by měl chodit do školy. Zrovna ale řešíme, jak to udělat, aby se žáci druhého stupně nepotkali s ostatními dětmi.

S tím počítáme. Dezinfekce, stojany, případně roušky ve společných prostorách, to je z mého pohledu to nejmenší. Mimochodem, byl jsem ve Španělsku, na Kypru a v Rakousku a nejmírnější opatření jsou v Česku. Ve všech zemích se nosí roušky v obchodech, v budovách, ve Španělsku i venku. Jen my jsme frajeři. A pokud si myslíme, jak šílená opatření tady máme, tak pravý opak je pravdou.

Ale nelogičnost, nekoncepčnost mi vadí i ve školách. Třeba zájmové kroužky: s výjimkou červených okresů se neplánuje, že by se rušily. Plánuje se jen omezování hromadných akcí. No ale když přijdou různé děti do zájmového kroužku, proč by nemohly být i ve třídách smíchané? Na to akorát slyším, že když se kontakt omezí aspoň trochu, tak je to jedině dobře.

Právě chystáme rozvrh, a to ve dvou variantách. První je klasika, na druhém stupni máme prostupné skupiny napříč ročníky a třídami. Ta druhá varianta počítá s tím, že by se muselo učit po třídách. To pro nás znamená šílené omezení našeho programu a toho, co jsme byli zvyklí po léta nabízet.

Jenže dnes jsou odborné učebny mnohem lépe vybavené než před lety. Výuka bez jejich zázemí už se dá jen těžko představit. A i učitelé jsou tomu uzpůsobeni. Jistě je nejmenší zlo, aby učitelé chodili za dětmi. To si představit umím, akorát je to krok zpět. Chemii můžete učit v laboratoři, nebo ve třídě, ale některé pokusy jen ve třídě neuděláte. A to se týká i ostatních předmětů. Je to výrazné omezení, ale pořád spadá do kategorie představitelných.

Vybavení pořizuje škola a dětem ho případně půjčuje. I na jaře, když jsme technologie pořídili, byly sice určeny pro děti, ale jakmile krize skončila a vybavení se vrátilo do školy, dostali ho učitelé.

V první řadě by škola měla vybavit všechny učitele tak, aby mohli bez problému učit.