Sdružené školy ulevují od byrokracie, učitelé lépe spolupracují

Mozaika organizuje 57 tříd s 1280 dětmi a dvěma stovkami zaměstnanců pod vedením ředitelky Lenky Mončekové. Jednotlivá pracoviště pak spravují vedoucí v roli zástupkyní ředitelky. Projekt vznikl před více než 20 lety.

„Odborný ekonomický, mzdový a personální servis pro všechna pracoviště zajišťuje ekonomické centrum. Pedagogové pak sdílejí svoje pracovní zkušenosti dobré praxe na pracovištích i navzájem mezi pracovišti MŠ Mozaika. Navštěvují se navzájem na tak zvané inspirativní hospitace, na kterých se domlouvají podle vlastního zájmu a potřeby,“ popsala Právu Mončeková.

Škola dále pro své pedagogy pořádá semináře, domlouvá lektory, v případě nouze se suplují napříč školami nebo si jinak vypomáhají. Podobně to funguje i v případě provozních zaměstnanců, jako jsou školnice, uklízečky či kuchařky.

Jednou měsíčně se ředitelka schází se svými zástupkyněmi a společně řeší provozní a pedagogické záležitosti.

V létě je zajištěn provoz jen na vybraných pracovištích v závislosti na tom, kolik dětí má přes prázdniny do školky docházet. Obsluhují je všichni kantoři Mozaiky.

Ředitelka rovněž připravuje společný školní vzdělávací plán, který její zástupkyně upravují pro potřeby své školky. „Každá školka je trochu jiná. Máme jednotřídní školku i šestitřídní. Máme například i školku jen pro děti od dvou do tří let, školku se speciální logopedickou třídou atd. Snažíme se o to, aby kvalita všech pracovišť byla výborná,“ uvedla Mončeková.

Potíže se týkají hlavně nedostatků v legislativě. Zástupkyně ředitelky působící ve školkách s méně než čtyřmi třídami si třeba nemohou snížit počet hodin přímé pedagogické činnosti. Aby se mohly věnovat správě školky a třeba rodičům alespoň dvě hodiny týdně, musí ředitelka snížit takovou časovou dotaci zástupkyním na větších školách.

Kromě toho se prý sdružená školka potýká s občasným „komunikačním šumem“. „Ale to je asi v tak velké organizaci normální,“ míní Mončeková.

Na podobném principu fungují mateřinky také v Chomutově či v Litoměřicích. Všechny školky jsou v jedné spádové oblasti a rodiče u zápisů podávají přihlášky s prioritními školami jako v případě letošních elektronických přijímaček na střední školy, čímž odbourávají tradiční zmatky u zápisů.

Ale v ČR je sdružování spíše ojedinělé.

Právě na sdílení služeb mezi blízkými školami, snížení administrativy a možné úspory poukázala nedávná studie Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze.

Upozornila, že na 6900 veřejných základních a mateřských školách je zapsáno v průměru po 188 žácích. Na 1800 z nich dochází méně než 50 dětí. Přitom i malé instituce si zajišťují kompletní aparát služeb.

Podle autorů výzkumu by bylo možné sdílením finančního, mzdového účetnictví, úklidu, údržby a činnosti školníků dosáhnout úspory téměř čtyř tisíc úvazků, tedy až pětiny takových pracovních pozic. Úspory by školy mohly vyžít jinde.

Provázání IT služeb by zvýšilo jejich dostupnost, snížení byrokracie by pak rozvázalo ruce ředitelům škol. Odhaduje se, že by si ředitel ušetřil přes 10 hodin týdně, díky čemuž by se mohl více soustředit na rozvoj pedagogické činnosti školy.

Výmluvná je situace v Jindřichově Hradci, kde město před dvěma lety zřídilo Středisko služeb školám, kde zabezpečují ředitelům 24 škol personální a mzdovou agendu a účetnictví.

„Školy si objednávají věci, co potřebují, zaplatí si fakturu a pak sem dají podklady a naše děvčata na úřadě už jim zpracovávají výkazy, co musí být poslány na kraje, ministerstvo. Ředitelé si to pak jen podepíšou. Dělají jim výplaty, zdravotní, sociální, posílají dokumentaci na pojišťovny, správu sociálního zabezpečení. Pomáhají s inventurami a dělají jim poradenství,“ sdělila Novinkám Jana Hemberová z městského odboru školství.

Podle ní se školám sdružování jednoznačně vyplatí. „Vezměte si, že třeba velké školy běžně zaměstnávají účetní a mzdovou účetní za 15 tisíc měsíčně. U malých škol by to bylo 0,3 úvazku. A není třeba kupovat pro každou školu počítač a program, stačí jeden. Podle někdejších odhadů vychází úspora na pět milionů ročně. A tyto peníze zůstávají školám,“ popsala.

Podle jednoho z autorů výše uvedené studie Petra Mazoucha se ale doporučené sdružování škol těžko v praxi prosazuje.

„Když dojdete na ministerstvo, tak vám řeknou, ať si zajdete za zřizovatelem, že nikomu nic nařizovat nemohou. A zřizovatelé, tedy vedení obcí, vám řeknou, že se vlamujete do špatných dveří, že musíte na ministerstvo, které to musí zařídit,“ řekl Novinkám.

Podle něj se zřizovatelé odvolávají na ředitele škol, kteří nemají o širší sdílení služeb zájem, protože by se z jejich instituce stal „velký kolchoz“.

„Oni třeba tvrdí, že když jmenujete ředitele na šest let, tak mu za tu dobu nemůžete vlézt do baráku, když nechce. Ale co to má znamenat? Vždyť si ho sami vybrali. A když se zeptáte ředitelů z těch institucí, které služby sdílejí, jsou odbřemeněni, jsou šťastní. Stačí vytáhnout hlavu z písku,“ dodal Mazouch.