Článek
Enceladus mezi svou ledovou krustou a skalnatým jádrem ukrývá hluboký oceán. Ačkoli samotný měsíc s průměrem pouhých 505 km dosahuje zhruba čtyřprocentní velikosti Země, vodní páru dokázaly sopky u jeho jižního pólu vychrlit do vzdálenosti přes 9600 kilometrů - tedy zhruba od Irska po Japonsko, píše ESA.
Pozemské observatoře dosud zaznamenaly gejzíry o výšce maximálně stovek kilometrů od povrchu Saturnova měsíce. Tudíž to lze interpretovat i tak, že nepřekvapil pouze Enceladus, ale též Webb.
„Opravdu nás ohromilo, jak velký a rozsáhlý (výtrysk) byl,“ řekl listu The Guardian Geronimo Villanueva, vědec pracující pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a jeden ze spoluautorů studie o zaznamenaném jevu.
Na Saturnově měsíci mohou být živé organismy. Naznačuje to množství metanu
Vědci pozorovali Enceladus pomocí Webbova teleskopu, konkrétně díky jeho zařízení NIRCam (Near-Infrared Camera), loni v listopadu. Své poznatky zveřejnili tento měsíc, přičemž jejich zmíněná studie je již přijata k publikaci v odborném časopise Nature Astronomy.
Webb podle výzkumníků zároveň poskytuje poprvé přímý pohled na to, jak tato emise vlastně zásobuje vodou celý systém Saturnu a jeho prstenců.
Mise Cassini
Pozornost planetárních vědců získal měsíc Enceladus v roce 2014, kdy kolem něj proletěla americká sonda Cassini, která pod jeho zmrzlým povrchem detekovala podpovrchový oceán.
Skončil jeden z největších vesmírných projektů: Cassini shořela v atmosféře Saturnu
Astronomové připomněli, že mise sondy Cassini strávila zkoumáním systému planety Saturn více než 10 let. Aparát mj. poprvé zobrazil oblaky Enceladu, navíc jimi přímo proletěl. Pozorování pomocí JWST dávají starším zjištěním podle expertů nové souvislosti.
Teleskop Jamese Webba pozoruje vesmír ze vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země od loňského ledna. Zařízení, dosud nejvýkonnější svého druhu, v hodnotě deseti miliard dolarů (223 miliard Kč) je projektem NASA, ESA a kanadské vesmírné agentury CSA. |