Článek
Vědci se donedávna domnívali, že chobotnice sydneyská je zvíře, kterému bohatě stačí páření jednou za rok, a jinak raději své soukmenovce nevyhledává. V moři mezi Sydney a Canberrou však objevili dvě „městečka“, která tyto představy úplně postavila na hlavu.
V této podmořské „komunitě“ totiž chobotnice předvádějí naprosto společenské chování. Ať už je to nepřímá komunikace prostřednictvím postoje či změny odstínu, nebo přímá, jako třeba vyhánění z doupěte. Vědci nyní jejich chování intenzivně zkoumají.
Komunity 15 metrů pod hladinou
První městečko bylo objeveno v roce 2009. Žije v něm asi 16 zvířat a skládá se z několika doupat a jednoho člověkem vyrobeného předmětu uprostřed. Vědci se tehdy domnívali, že právě kolem takového umělého předmětu se chobotnice shlukují.
Druhé městečko bylo objeveno nedávno pouze o několik stovek metrů dál. Zde se nacházejí hromádky kamenů a mezi nimi jakási lůžka z mušlí. Je tu zhruba třináct obydlených a několik prázdných doupat. Obě místa se nacházejí v hloubce asi 15 metrů.
„Městečka” u východního pobřeží Austrálie teď zkoumá mezinárodní tým výzkumníků vedený Univerzitou státu Illinois v Chicagu a Aljašskou pacifickou univerzitou. Dá se předpokládat, že podobných bude v oceánu víc.
„Na obou místech jsme našli předměty, které umožnily vznik těchto společenství. Zejména šlo o hromádky kamení na jinak velmi plochém a jednotvárném mořském dně,“ řekla pro Daily Mail jedna z autorek studie Stephanie Chancellorová z Univerzity státu Illinois. „Ke kamenům si chobotnice nanosily vrstvu mušlí a lastur po živočiších, kterými se živí. Z těch si následně postavily doupata, jako nějací architekti nebo inženýři.“
Páření, útok i vyhánění
Vědci poblíž městečka na jeden den umístili čtyři malé kamery a pořídili 10 hodin záznamu, který ukazuje množství sociálních interakcí mezi jeho obyvateli. Během dne tu vědci pozorovali mezi 10 a 15 chobotnicemi.
„Často si byly velmi blízko, třeba jen na délku paže,“ popsala Chancellorová. Vědci zachytili páření, známky agrese, lov a další signalizační chování. Vědci přitom tvrdí, že chobotnice se zřejmě chovají pořád stejně, pouze lidé jsou schopnější jejich chování vidět a interpretovat.
„Některé chobotnice zcela jasně vyháněly jiné z jejich děr. Bylo to evidentní zastrašování, když se natáhly, vztyčily některá chapadla vzhůru a ztmavly,“ vysvětlila Chancellorová. Často se stalo, že když takovému chování byla přítomna jiná chobotnice, tak raději rychle odplavala pryč. „Na první pohled se jedná o teritoriální chování, ale my toho o chobotnicích ještě tolik nevíme, že si zatím netroufáme dělat nějaké závěry.“
Toto chování stojí mnoho energie, a dokonce hrozí i zraněním, tvrdí závěry studie, publikované v časopise Marine and Freshwater Behaviour and Physiology. „Ještě nejsme schopni říct, co tímto chováním chobotnice získávají. V takto hustě obydleném prostředí se chovají úplně jinak než chobotnice samotářky,“ podotkla Chancellorová.
„Tato chování jsou produktem přirozeného výběru a jsou až neuvěřitelně podobná sociálnímu chování obratlovců,“ potvrdil její slova David Scheel, vědec z Aljašské pacifické univerzity, pro web Science Alert. „Zdá se, že když jsou ty správné podmínky, dospěje evoluce k velmi podobným výsledkům i u velice odlišných skupin organismů.“