Článek
Vědci zkoumali na jihu USA a v severním Mexiku štíra koupelnového (Centruroides vittatus). Tento druh má v přírodě řadu přirozených nepřátel, ať jsou to ptáci, myši, hadi či ještěrky.
Biologové zkusili zvážit tucet samiček a samečků, změřit jejich rychlost pohybu, agresivitu a rychlost bodnutí. Zjistili, že samičky jsou pomalejší. Vědci to vysvětlují jejich vyšší váhou v poměru k velikosti těla. Naproti tomu samečci mají delší nohy, proto jsou při úprku rychlejší asi o 30 procent. Tuto svou nevýhodu ale samičky kompenzují vyšší agresivitou.
Pokud se nasimuluje stav ohrožení, samičky jsou schopné bodnout v průměru minimálně jednou. Samečci bodnou jen v 64 procentech. Vědci kromě toho zjistili, že štíří samičky bodají rychleji. Ve dvou sekundách jsou schopné dát v průměru osm bodnutí, samečci naproti tomu jen 6,5.
Nebezpečná je padesátka štírů
Na Zemi existuje asi 1300 druhů štírů, pro člověka je nebezpečných asi padesátka. Platí to zejména o středoamerických štírech z rodu Centruroides a především o špinavě žlutém štíru tlustorepém (Androctonus australis) ze severní Afriky. Jeho nervový jed, pokud jde o účinnost, by mu mohla závidět i kobra.
Některé druhy štírů se zahrabávají do písku – třeba v Tunisku (nejnebezpečnější je údajně ostrov Djerba), Maroku i Alžírsku. Ročně na štíří bodnutí zemře kolem pěti tisíc lidí.