Hlavní obsah

Rusko hledá lék pro nemocný Bajkal

Právo, ČTK, doh

Nejstarší a nejhlubší jezero na Zemi bylo donedávna mnohými označované také za nejčistší. To už ale neplatí – Bajkal drasticky mění svou tvář. Hrozba ekologické katastrofy, před níž už léta varují aktivisté i vědci, se stala natolik reálnou, že na poplach začali bít i oficiální představitelé Ruska a celostátní média.

Foto: Profimedia.cz

Pobřeží Bajkalského jezera nedaleko Irkutsku

Článek

Značný úbytek živočichů a rostlin, rostoucí znečištění fosfáty a nekontrolovatelné šíření řas loni pokračovaly navzdory „roku ekologie“, který loni vyhlásila federální vláda.

„Problémy stejně jako dřív pramení z nedostatku moderních čističek odpadních vod a z rostoucího pytláctví a zlodějny,“ kritizoval na přelomu roku proměnu někdejší perly Sibiře Anatolij Jurkov, komentátor vládního listu Rossijskaja Gazeta.

Biologická masa omulů v Bajkalu oproti stavu před 15 lety klesla na méně než polovinu
ruské ministerstvo zemědělství

Negativními změnami kolem Bajkalu je kromě řady dalších druhů vážně ohrožen i síh omul, lososovitá ryba, jejíž uzené maso je vyhlášenou vzácnou pochoutkou daleko za hranicemi regionu. Ryba, která nežije nikde jinde a je od roku 2004 vedena na seznamu ohrožených druhů, je také nejznámějším obyvatelem vod Bajkalu. Dosud síh omul představoval dvě třetiny všech ryb vylovených v tomto jezeře.

„Biologická masa omulů v Bajkalu oproti stavu před 15 lety klesla na méně než polovinu,“ upozornilo ruské ministerstvo zemědělství, které od loňského října zcela zakázalo komerční lov této lososovité ryby v obavě před „nezvratnými důsledky“. Zákaz má trvat nejméně tři roky, ale úřady nevylučují, že jej prodlouží.

Poslední takový zákaz byl vyhlášen v roce 1969 – s obměnami vydržel až do roku 1982. Otázka však je, jak bude nové nařízení efektivní. „Od vyhlášení moratoria bylo na pult legálně dodáno devět tun omulů,“ informoval web Baikal-Daily.ru.

Hladina Bajkalu se ohřívá – a omulovi teplá voda nesvědčí
biolog Anatolij Mamontov

Způsobů obejití zákazu je několik – Burjaté, místní etnikum, mají totiž dál povolený lov pro osobní potřebu, postihován není ani lov „pro vědecké účely“.

Podle expertů populaci této unikátní ryby neohrožuje jen lov, ale i klimatické změny. „Když je sucho, ubývá vody v řekách napájejících jezero. Hladina Bajkalu se ohřívá – a omulovi teplá voda nesvědčí,“ citovala AFP místního biologa Anatolije Mamontova.

Ačkoli se vedou spory o to, nakolik jde o přirozený jev a nakolik jde o vliv hydroelektráren na přítokových řekách (i na mongolské straně), pokles hladiny v Bajkalu je nepopiratelný.

Hnijící řasy dusí vše živé

Za poslední tři roky byla její průměrná úroveň 40 centimetrů pod stavem z roku 2013 a i nyní je stále šest centimetrů pod hranicí, kterou jako minimální úředně vyhlásila federální vláda.

Jeden z nepalčivějších problémů Bajkalu je už dobře viditelný pouhým okem – téměř polovinu hladiny jezera, kdysi označovaného za nejčistší na světě, pokrývá tlustý zelený příkrov, který dusí ostatní organismy. Hnijící masu, místy sahající až do hloubky 40 metrů, tvoří vláknitá řasa zvaná šroubatka. Ta není v Bajkalu původním druhem a jako jedné z mála jí prospívá odpad produkovaný zdejším průmyslem a stále čilejším turistickým ruchem. Ostatní organismy se doslova dusí tím, jak se neprostupný koberec řas šíří dál a dál.

„Bajkal je velmi vážně nemocný,“ varoval na stanici RT už v roce 2015 Oleg Timoškin z Ruské akademie věd. Už tehdy podle něj šlo o 1500 tun

řas pokrývajících 50 procent pobřeží.

I v tomto případě se mluvilo o vlivu změny klimatu. Šíření odolných řas každopádně nezastavilo ani mrazivé počasí v zimních měsících. „Ani led jim nevadil v tom, aby povrch jezera pokryly tlustým zeleným filmem,“ konstatuje turistický portál 1baikal.ru.

„Jsem na 150 procent přesvědčen, že příčinou stavu je znečištění jezera odpadními vodami z měst a obcí na březích Bajkalu, zvláště detergenty s fosforečnany,“ upozornil Timoškin. O tom, že systém čištění odpadních vod je zchátralý a v některých malých obcích chybí úplně, se mluví dlouho. „Podél ochranného pásma je 42 čističek, z nichž fungují jen dvě. Ve městě Ulan-Ude tato zařízení z 90 procent vodu nečistí. Ve skutečnosti tečou špinavé splašky rovnou do řeky Selengy,“ popsal neradostnou situaci podle portálu Irkustskmedia poslanec státní dumy Nikolaj Budujev.

Peníze rozkradli, upozorňují kritici

Ne že by nebyla snaha stavět čističky, jednu kupříkladu postavili ve městě Babuškin. Ale bakterie, které v ní mají splašky biologicky čistit, v ledové vodě během tvrdých sibiřských zim prostě nefungují.

Alarmující situace vedla k tomu, že premiér Dmitrij Medvěděv loni v létě schválil investici téměř 314 miliónů rublů do modernizace čističek okolo jezera. Náklady na celkovou modernizaci ale podle některých odhadů mohou činit až osm miliard rublů, podotkl list Kommersant.

Nespokojenost dal jasně najevo i sám Vladimir Putin, který loni Bajkal navštívil. „Nařídil jsem státnímu prokurátorovi, aby se důkladně podíval na

nelegální a přírodě škodlivé aktivity na Bajkalu,“ oznámil rázně šéf Kremlu. „Záchrana Bajkalu je naše národní priorita,“ dodal.

Akční výstup prezidenta, který při své návštěvě vypustil před kamerami do jezera potěr ohrožených omulů poté, co jej na břehu vysadil vrtulník, vzbudil velký mediální ohlas, budoucnost jezera ale zůstává nejistá.

Úřady se snažily situaci zlepšit už dříve. Ale účinnost kroků je malá. Na ochranu jezera byl roku 1999 přijat zvláštní zákon. Vláda také slíbila 26 miliard rublů (zhruba deset miliard korun v současném kurzu) na program čištění odpadních vod spuštěný v roce 2012.

Ale podle místních se valná část těchto peněz promrhala. „Peníze dali, ale ty se rozkradly,“ shrnul ekolog Sergej Šapchajev.

Související témata:

Výběr článků

Načítám