Článek
Mapování větrů v současnosti umožňuje předpovídat pokrytí mořským ledem až několik měsíců do budoucnosti, což by mohlo přispět ke zkvalitnění povětrnostních a klimatických modelů.
Změny od roku 2016
Uprostřed všech globálních změn klimatu byl mořský led v bouřlivém Jižním oceánu obklopujícím Antarktidu po dlouhou dobu zvláštní výjimkou. Maximální (v rámci roku), tedy zimní mořská ledová pokrývka zůstala od konce 70. let do roku 2015 stabilní nebo se dokonce mírně zvětšila, a to navzdory rostoucím globálním teplotám.
To se začalo měnit v roce 2016. Několik dalších let poklesu vedlo v zimě roku 2023 k historicky rekordnímu minimu. Plocha zimního mořského ledu byla tehdy 2,2 milionu kilometrů čtverečních pod průměrem satelitních záznamů.
Antarktida taje českým vědcům před očima
Poslední zimní rozsah ledové pokrývky, zaznamenaný v září 2024, se velmi přiblížil rekordnímu minimu z předchozího roku.
Jižní oceán (někdy zvaný též Jižní ledový oceán nebo Antarktický oceán) je označení pro část světového oceánu, která leží jižně zhruba od 60° jižní šířky.
Jako samostatný oceán nebyl do roku 2021 všeobecně uznáván. Mezinárodní hydrografickou organizací byl jako oceán obklopující Antarktidu definován až v roce 2000, nicméně mezi námořníky má tento pojem dlouhou neformální tradici. Severní hranice Jižního oceánu byla na mapách vymezena mezi 50. a 62. stupněm jižní šířky.
Na rozdíl od ostatních oceánů není Jižní oceán vymezen polohou mezi kontinenty, ale spíše hydrologickými vlastnostmi, konkrétně podmořským antarktickým cirkumpolárním proudem.
Antarktický mořský led je důležitý, protože ovlivňuje mořské a pobřežní ekosystémy a interakce mezi oceánem a atmosférou v Jižním oceánu. Ovlivňuje také globální klima tím, že odráží sluneční světlo na jižní polokouli a ovlivňuje globální proudy a ledové příkrovy spojené s pevninou.
„Antarktický mořský led je jakýmsi kontrolním prvkem rychlosti globálního oteplování a stability ledu na antarktickém kontinentu,“ řekl podle univerzitního webu Zac Espinosa, hlavní autor nové studie a doktorand v oboru atmosférických a klimatických věd na UW. Ve skutečnosti podle něj mořský led působí tak, že „podpírá“ šelfové ledovce, zvyšuje jejich stabilitu a zpomaluje tempo globálního vzestupu hladiny moří.
„Od roku 2015 se celková plocha mořského ledu v antarktické oblasti dramaticky zmenšila. V naší studii však ukazujeme, že vývoj zimního antarktického mořského ledu můžeme dobře předvídat, a to asi šest až devět měsíců předem,“ prohlásil.
Středoškolačka zabodovala v USA podmořským výzkumem. Oceány se týkají i nás v ČR, upozorňuje
Uvedená studie, publikovaná 20. listopadu v časopise Communications Earth & Environment, použila globální klimatický model k simulaci účinků fyzikálních parametrů oceánu a vzduchu spolu s dlouhodobými klimatickými jevy, jako jsou El Niño a La Niña, na mořskou ledovou pokrývku v oblasti Antarktidy.
„Od začátku satelitních záznamů v roce 1978 se tři nejnižší letní minima v oblasti mořského ledu v Antarktidě vyskytla během posledních sedmi let, přičemž k rekordně nízkému rozsahu zimního mořského ledu došlo během zimy na jižní polokouli v roce 2023,“ sdělili autoři studie.
Menší dopad jevu El Niño
Zimy v letech 2023 a 2024 sice ukázaly neobvyklé vzorce v rozsahu antarktického mořského ledu, ale výzkumníci je dokázali předpovědět díky analýze větrů a teplot oceánů v rámci předchozích měsíců.
Vědci zjistili, že událost El Niño měla v roce 2023 menší dopad, než se myslelo. Naopak postupný „obloukový“ účinek regionálních větrů, resp. jejich vliv na proudy a teploty oceánů měsíce před rekordním minimem byl schopen vysvětlit 70 procent snížení mořské ledové pokrývky v daném roce.
El Niño je klimatický jev, který nastává, když se povrchové vody v Tichém oceánu u rovníku významně ohřejí. Navíc rovníkové větry tlačí teplou vodu směrem na východ, tedy opačným směrem než obvykle. Tento jev narušuje běžné vzory atmosférické cirkulace, což může mít globální dopady na počasí. Během El Niño dochází k silným srážkám v některých oblastech (např. Jižní Amerika) a suchu v jiných (např. Austrálie a jihovýchodní Asie). Jev se objevuje přibližně každých 2–7 let.
La Niña je klimatický jev, který je opakem El Niña. Dochází při něm k ochlazení povrchových vod v rovníkové části Tichého oceánu a rovníkové větry tlačí teplou vodu naopak silněji směrem na západ. Tento jev posiluje běžné vzory atmosférické cirkulace, což také vede ke globálním dopadům na počasí. La Niña způsobuje sucho v Jižní Americe, zatímco v Austrálii, jihovýchodní Asii a dalších oblastech přináší intenzivní deště a záplavy.
Tyto větry způsobují v oblasti Jižního oceánu určité promíchávání hmoty. Např. se zde zvedají proudy hlubokých teplých vod na povrch, což brání růstu ledu. Navíc větry přesouvají mořský led směrem k jižnímu pólu, omezují jeho expanzi na sever, transportují teplo z nižších zeměpisných šířek na jih a vytvářejí vlny, které lámou led.
Použitím stejného přístupu v roce 2024 vědci správně předpověděli, že i tento rok se bude vyznačovat nízkým rozsahem pokrývky mořského ledu.
„Je zajímavé, že jakkoli neobvykle velká byla redukce zimního mořského ledu v roce 2023 a znovu v roce 2024, naše výsledky ukazují, že díky modelu se započtením vlivu větrů ji bylo možné předpovědět více než šest měsíců předem,“ shrnul Edward Blanchard-Wrigglesworth, spoluautor studie a profesor věd o atmosféře a klimatu na UW.
Výzkum byl financován Národní vědeckou nadací a americkým ministerstvem energetiky.
Galapágy a jejich unikátní živočichy ohrožuje oteplování oceánů
