Článek
Celých devadesát pět procent pražské odpadní vody končí v Ústřední čistírně odpadních vod v Bubenči na Císařském ostrově. Dostane se sem jak voda z domácností, průmyslových odvětví, tak i voda dešťová. Průměrně do čistírny proudí 3,6 kubíků vody za sekundu a právě tady se z ní na dvaadvaceti hektarech během osmi hodin stane opět voda čistá, která je vypuštěna místo do kanálu do Vltavy.
Čistící proces má dvě fáze, mechanickou a biologickou. Na prvním stupni dochází k zachycení hrubých nečistot jako je písek a štěrk. Dále voda prochází jakýmsi cedníkem, takzvanými česlemi, které chytají veškerý odpad. Těmto nečistotám v čistírně říkají shrabky a jejich obsah byste určitě neradi zkoumali blíž. Potvrzuje to i ředitel Ústřední čistírny odpadních vod Luděk Pospěch: „Tam se dá najít opravdu kdeco, dost často se tam například objeví doklady, protože kapesní zloději doklady nepotřebují. Vyberou peněženku a doklady prostě zahodí do kanálu, ale jinak jsou to naprosto nezajímavé a často nepříjemné věci.“ Shrabků v čistírně odpadních vod vyprodukují každý den téměř deset tun. Odtud pak putují ve velkých kontejnerech rovnou na skládku.
Po odstranění hrubých nečistot voda projde dalším, tentokrát jemnějším lapákem písku a pokračuje do takzvaných usazováků. To jsou to čtyři velké nádrže, na jejichž dně se usazuje vodní kal.
Následuje druhá biologická fáze čištění. „Před sto lety žádné biologické čištění neexistovalo. Voda se považovala za neškodnou prostě už po první mechanické očistě,“ dodává Pospěch.
V druhé fázi jsou do vody přidány speciální bakterie, které zbylé mikroskopické nečistoty vyžerou. Biologický kal obsahující přidané bakterie je pak z vody oddělen v dalších usazovacích nádržích, odkud získaná, nyní už průzračná voda putuje rovnou do Vltavy. „Biologické čištění je srdcem každé čistírny. Voda z něj vychází tak čistá, že se v ní dá klidně i koupat. A lidé se v ní také poté, co ji vypustíme do Vltavy, koupou,“ říká s úsměvem Pospěch.