Článek
Jedna z nalezených fosilií ukazuje, že Burgessomedusa měla průměr asi 20 centimetrů. Na její čtyřhranné zvonovité tělo, připomínající dnešní čtyřhranky, připadalo asi 40 procent hmotnosti. Asi patnáct procent hmotnosti pak připadalo na více než 90 prstovitých chapadélek lemujících okraje zvonu, která zřejmě byla žahavá.
„Nalézt tak neuvěřitelně křehká stvoření uchovaná ve skalních vrstvách na vrchu těchto hor je zázračné,“ konstatoval Jean-Bernard Caron z Královského ontarijského muzea, který se podílel na výzkumu. Důvodem je, že mají měkká těla tvořená z 95 procent vodou.
Please welcome the latest from the #BurgessShale menagerie: Burgessomedusa phasmiformis, the oldest-known large free-swimming #jellyfish.
— Joe Moysiuk (@CambroJoe) August 1, 2023
This work was led by @Jella_ctenous as part of his PhD thesis. 1/9
Art by @Prehistorica_CM#Cambrian #CanadaFossils #fossil pic.twitter.com/hhbYaccYpN
„I když jsou medúzy a jejich příbuzní považováni za jednu z prvních živočišných skupina, je obtížné najít je v kambrických usazeninách (kambrium = první perioda prvohor – pozn. red.),“ vysvětlil podle CNN spoluautor studie zveřejněné v Proceedings of The Royal Society B Joe Moysiuk, jenž se na univerzitě v Torontu věnuje evoluční biologii.
„Potřebuje opravdu mimořádné podmínky, aby se tkáně úplně nerozložily,“ dodal dále pro web Science. K tomu je potřeba, aby byla těla rychle pohřbena třeba bahnem a nedostal se k nim kyslík.
U chorvatských břehů není bezpečno, moře obsadily medúzy
„Objev nenechává žádné pochyby o tom, že ve své době plavaly,“ zmínil ještě. S tím se shoduje Caron: „Burgessomedusa rozšiřuje beztak komplexní síť kambrických potravních řetězců a stejně jako Anomalocaris, který žil ve stejném prostředí, byly tyto medúzy úspěšnými plovoucími predátory.“
Nejstarší medúza
Na základě morfologie dospěli vědci k tomu, že jde skutečně o medúzu, a ne o vzhledově trochu podobné, ale starší žebernatky – ty nemají zmíněná chapadélka. I žebernatky byly nalezeny v burgesských břidlicích.
Podařilo se identifikovat nejranější živočišnou linii na planetě Zemi
Nebezpečný predátor
U Burgessomedusa phasmiformis šlo zřejmě o tvora plovoucího často u dna. Nasvědčuje tomu to, že fosilie těchto medúz byly nalezeny spolu s fosiliemi na dně žijící červovité Ottoie a mořských hub rodu Vauxia. Všechny zřejmě pohřbil náhlý výron nebo proud bahna.
Objev medúzy ukazuje, že vládcem kambrických moří nebyl jen volně plovoucí metr až dva metry dlouhý členovec Anomalocaris. Ten si potravu přichycoval dvěma chapadly a pak ji drtil třemi proti sobě stojícími částmi čelistí. Předpokládalo se, že mohl lovit trilobity, ale je otázka, zda na to měl dost silné čelisti. Možná se spíše živil živočichy s měkkými těly, jako byla právě Burgessomedusa. Občas – v případě mladých Anomalocarisů – se však mohly role prohodit. Na jednom z nálezů je u kambrické medúzy patrné, že v natrávené potravě jsou i silné krunýře.
Medúzy patří stejně jako korálnatci či sasanky mezi žahavce. Typické je pro tuto skupinu, že mají během života dvě formy: přisedlou je polyp, volně plovoucí je pak pohlavně zralá medúza.
Burgesské břidlice patří k nejcennějším paleontologickým nalezištím, které je o to vzácnější, že zachycuje tzv. kambrickou explozi, kdy došlo k prudkému rozvoji života. Mnoho fosilií bylo objeveno v burgesských břidlicích v letech 1980 a 1990 během výzkumů, které vedl paleontolog Desmond Collins.