Článek
Příčinami zmenšování populace ptakopyska jsou podle vědců z Univerzity Nového Jižního Walesu (UNSW) sucho, nedostatek vody, lidské zásahy do přirozeného teritoria, znečištění nebo výstavba hrází, které narušují místa výskytu tohoto jedinečného savce, jenž klade vejce.
Badatelé odhadují, že pokud tyto hrozby budou trvat i nadále, poklesne populace ptakopyska v příštích 50 letech o 47 až 66 procent. Je podle nich možné, že situaci ještě zhorší klimatická změna. V takovém případě by se výskyt exotického živočicha do roku 2070 mohl snížit až o 73 procent.
Obří sladkovodní ryba vyhynula. Od roku 2003 ji živou nikdo neviděl
Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) v současnosti považuje ptakopyska za „téměř ohrožený“ druh. Badatelé se však domnívají, že pokles stavu vodních toků způsobený nedostatkem srážek a vlnami veder vyhlídky obojživelníka zhoršuje.
„Tato nebezpečí vystavují ptakopyska riziku místního vyhynutí, neboť tito savci v určitých regionech nejsou schopni opětovného usídlení,“ vysvětlil hlavní autor výzkumu Gilad Bino.
Situace je nebezpečná i pro jiná zvířata, například koaly nebo některé druhy klokanů.
Austrálie se navíc v poslední době potýká s velkými lesními požáry. Jejich rozsah se sice již podařilo snížit, stále však převyšuje rozlohu Portugalska.
Kouř z australských požárů by mohl obkroužit celou zeměkouli
Vědci vyzvali k urychlenému vypracování celonárodní studie, která by analyzovala stupeň ohrožení tohoto savce. Cílem výzkumu by bylo vyhodnotit, zda je třeba ptakopyska považovat za zranitelný druh a přijmout případně ochranná opatření, která by minimalizovala riziko vyhynutí.
Před kolonizací kontinentu bylo ptakopysků dvakrát více
Podle závěrů současného výzkumu se celková populace živočicha, kterou odborníci odhadují na 200 tisíc jedinců, od doby kolonizace kontinentu Evropany před dvěma staletími snížila o 50 procent.
Ptakopysk je plachý noční živočich, který se živí vegetací, hmyzem a malými korýši. Vyznačuje se hustou kožešinou a tlamou podobnou kachnímu zobáku. Samci ptakopyska mají na zadních nohách jedovaté ostruhy. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje silnou bolest a otoky, které mohou trvat i několik měsíců.
Dlouhodobé sucho, intenzivní horko a ohně každopádně způsobily v Austrálii ekologickou katastrofu, která podle agentury Reuters ohrožuje více zvířat, například i koaly či několik druhů takzvaných skalních klokanů.