Ptáka poznáš podle peří

Tmaví holubi jsou zdravější. Ne nadarmo si Picasso jako symbol vzácného a choulostivého míru, který je třeba opečovávat, vybral bílou holubici. Ty tmavé se o sebe umějí postarat samy.

Francouzští vědci v jednom z posledních čísel časopisu Journal of Avian Biology prokázali, že tmavě zbarvení holubi nejenže mají účinnější imunitní systém, ale také jsou odolnější vůči parazitům. Proto se druhému pohlaví jeví jako přitažlivější.

Výzkum Lisy Jacquinové z Národního střediska pro vědecký výzkum v Paříži a Simona Ducateze z Přírodovědeckého muzea v Brunoy může pomoci při hledání vysvětlení, proč se různě zbarvení ptáci přizpůsobili právě určitému životnímu prostředí.

Vědci prohlédli 195 volně žijících městských holubů a sledovali jejich zdravotní stav. Tmavě zbarvení ptáci měli v krvi menší množství parazitických organismů z třídy krvinkovek (Aconoidasida, Haematozoea) a jejich systém imunitní odpovědi na infekce byl výkonnější než u světlých ptáků.

V současnosti existují dvě teorie o důvodu různého zbarvení jedinců stejného druhu. Teorie „expozice“ vidí důvod ve vlivu prostředí, v němž populace žije. Teorie „genetické vazby“ naopak vychází z hypotézy, že u ptáků se vyvinuly geny umožňující různé využití pigmentu melaninu.

„Pokusili jsme se tyto dvě teorie rozplést na případu notoricky známého druhu – na holubu domácím (Columba livia),“ uvedla studii Jacquinová. „Naše zjištění, že reakce imunitního systému a množství parazitů koreluje se zabarvením peří, naznačuje, že zbarvení může hrát roli i v sexuálním výběru.“ Tmaví ptáci tak signalizují své „pevnější“ zdraví, aby měli výhodu při hledání partnera k rozmnožování.

Světlí ptáci ale na tom nemusí být špatně. Jeden loňský výzkum ukázal, že jasné a světlé barvy se většinou pojí s horším leteckým uměním, ale pták, který si může takové peří dovolit, prokazuje své kvality.

Endokrinoložka Kristen Navarová z Georgijské univerzity loni v létě publikovala v časopisu Naturwissenschaften studii o tom, že látky, které ovlivňují intenzitu světlého zbarvení ptačího peří, negativně působí na výkonnost létacích svalů.

Jde o karoteny, které ovlivňují intenzitu žluté, oranžové a červené barvy v živočišných tkáních. Tento pigment získávají ptáci v potravě. Vedle barevného efektu představují i významný zdravotní prvek: působí jako antioxidanty.

Navarová se zaměřila na čížky žluté (Carduelis tristis), ve Spojených státech běžný druh, charakteristický jasně žlutým peřím. Po dva roky chovala z přírody odchycené čížky, přičemž je krmila ve dvouměsíčních intervalech běžnou stravou a stravou bohatou na karoten. Druhá kontrolní skupina ptáků dostávala celou dobu jen běžnou stravu, ochuzenou o karoten. Po celou dobu experimentu její asistenti z vypadaných ptačích per vypočítávali podíl karotenu. První rok u obou skupin sledovali hladinu enzymu, signalizujícího stav létacích svalů, druhý rok přímo testovali letové schopnosti ptáků.

Výsledky potvrdily, že ptáci živení stravou bohatou na karoten měli intenzívnější zbarvení, ale také vyšší hladinu enzymu snižujícího výkonnost létacích svalů. Jejich let byl na první pohled neobratnější proti čížkům z „bezkarotenové“ skupiny, kteří ale nebyli tak oslnivě zbarveni.

„Poškození bylo dlouhodobé a projevovalo se ještě dva měsíce poté, co byla karotenová dieta ukončena. Vpřírodě se tento cyklus shoduje s obdobím rozmnožování. Snížení letových schopností se tak může u samců projevit snížením rozmnožovací schopnosti,“ shrnula Navarová. Jedině samci ve skutečně dobré kondici tedy mohou uplatnit v lákání samic své výraznější zbarvení.

„Jestliže tedy samička dá přednost intenzívně zbarvenému samečkovi, volí takového partnera, který je s to vyrovnat se s vysokou hladinou karotenu,“ dodala. Připomenula, že chovatelé ptáků preferují jasné, intenzívní zbarvení, ovšem tím se mohou připravit o kvalitní potomstvo.

Ovšem nejen barva hraje ve výběru partnera roli. Samičky středoamerického vlhovce velkoocasého (Quiscalus mexicanus), samy hnědavé, preferují mezi černými samci svého druhu ty, jejichž peří je co nejvíce lesklé. Výzkum amerických vědců, publikovaný loni v květnu v časopise Behavioral Ecology and Sociobiology, naznačil, proč se u některých ptáků vyvinulo peří hrající duhovými barvami. Byl rovněž vůbec první, kdo se zaměřil na tuto vlastnost pokryvu těla zvířat.

Skutečnost, že řada vnějších znaků zvířat se vyvinula jako signál zvyšující jejich sexuální přitažlivost, je známa i laikům. Je všeobecně známé, že kohout s mohutnějším ocasem bude mít u slepic větší úspěch než jeho sok, kterému ocas do impozantních rozměrů nenarostl. Je to signál samcova zdraví a síly adresovaný samicím. Ani ornitologové ale dosud nezkoumali, zda v atraktivitě hraje nějakou roli i lesk ptačího peří.

Výzkumníci z Arizonské státní univerzity v Tempe odchytili z přírody vlhovce, pořídili detailní snímky jejich opeření a měřili délku jejich charakteristického ocasu. Poté ptáky zase pustili na svobodu. Spektrometrem pak vyhodnotili světelnou odrazivost jednotlivých ptáků.

„Zjistili jsme, že u samců jsou hodnoty odrazivosti výrazně vyšší než u samic,“ konstatoval vedoucí výzkumu Matthew Toomey. Druhým výsledkem porovnání naměřených hodnost byla přímá závislost lesku peří a délky ocasu. Dřívější výzkumy ukázaly, že délka ocasu je významným aspektem při výběru partnera. Samci s delším ocasem jsou v rozmnožování úspěšnější a kopulují s více samicemi. Jestliže tedy samci s delším ocasem díky větší odrazové ploše více „září“, lesk by měl jejich atraktivitu v očích samic zvyšovat.

„Lesk závisí na vlastnosti materiálu, na jeho jemnosti, hladkosti povrchu a indexu lomu,“ vysvětlil Toomey. „Je možné soudit, že vývoj preferoval tuto,lesklou‘ cestu ke zjemnění mikrostruktury ptačího peří. Když pak tímto směrem půjdeme dál, dostaneme se k ještě jemnější struktuře, která se bude vyznačovat iridescencí, duhovým leskem,“ pokračoval vědec. Vysoký lesk ptačího peří je podle něj přechodnou fází k tomu, co známe například u třpytivých křídel motýlů.

Ne všichni živočichové ale slepě důvěřují vizuálním sexuálním signálům. Britští vědci v tomto směru došli k zajímavým poznatkům, když zkoumali rozmnožovací preference koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus). Samci této drobné studenovodní rybky jsou pečlivými vychovateli svého potomstva. Na začátku rozmnožování vystaví z úlomků vodních rostlin krátký tunelovitý „dům“, do kterého pak lákají postupně několik samiček k vytření. Vábí je zčervenalou hrudí a břichem i odlesky svého stříbřitého tělíčka.

Ryby se třou několikrát za sezónu. Stav samce se u koljušky snadno pozná podle intenzity rudého zabarvení. Na začátku rozmnožovacího období jsou prakticky všichni stejní, s postupující dobou však červená u slabších samců bledne.

Vědci vypozorovali, že ne vždy se samičky nechaly zlákat ke tření úvodním oslnivým blýskáním samce a intenzitou červeného hrdla. Počkaly si, až se sameček unaví a jeho dvoření se stane skromnějším a ukáže jeho skutečné kvality. Jen ti nejsilnější samci totiž jsou schopni zplodit potomstvo, které dokáže přežít zimu.

„Intenzita dvoření závisí na tom, kolik má sameček šancí na tření,“ vysvětlil Jan Lindström z univerzity v Glasgowu při prezentaci své studie, která vyšla před dvěma lety v časopisu American Naturalist. „Jestli naděje na další partnerku není velká, samci velkolepou fázi dvoření vynechávají a jejich lákání se stává mírnějším, opravdovějším,“ dodal.

Věc je ale složitější. Sameček, který má v dosahu více partnerek, se nemůže vyčerpat při prvním dvoření. Nechává si v rezervě síly i na další samičku.

„Naopak samci, kteří nejsou v tak výborné kondici, si nemohou dovolit promarnit příležitost. Musí se ukázat hned v tom nejlepším světle a snaží se vyhlédnutou partnerku doslova oslnit, aby neměla čas zkoumat, jak to s jeho kvalitami opravdu je,“ dodal Lindström. S postupujícím obdobím rozmnožování slabší samci odpadávají před schopnější konkurencí, takže samice mají větší šanci vybrat si skutečně kvalitního partnera.

„Začátkem rozmnožovacího období se samičky při výběru samce méně orientují podle barvy jeho hrdla. Tento signál se stává významnějším teprve s postupující sezónou, protože tehdy ukazuje na skutečnou kondici samce,“ shrnul Lindström.