První snímky sondy Solar Orbiter: na Slunci planou „táborové ohně“

Postupně se sonda, která je společnou misí ESA a amerického úřadu NASA, ke hvězdě dostane až na 42 milionů kilometrů, tedy blíž, než obíhá Merkur.

Pozorování jevů, jež dosud nebylo možné sledovat tak podrobně, podle astronomů svědčí o značném potenciálu sondy Solar Orbiter, která teprve završila ranou fázi technického ověřování svého operování.

„Je to zatím jen první várka a už vidíme zajímavé nové jevy. Nečekali jsme, že tak skvělé výsledky začnou chodit od samotného začátku. Sledujeme také, jak se celá desítka našich vědeckých přístrojů vzájemně doplňuje a poskytuje ucelený obrázek Slunce a jeho okolí,“ poznamenal Daniel Müller, vedoucí vědeckého týmu ESA Solar Orbiter.

Sonda byla vypuštěna letos 10. února a má na palubě šest přístrojů pro dálkový průzkum, které snímkují Slunce a jeho sousedství, a čtveřici přístrojů pro místní měření v okolí sondy.

Srovnáním dat z obou sad přístrojů prohloubí poznatky o vzniku slunečního větru - proudu nabitých částic vycházejících ze Slunce, který ovlivňuje celou Sluneční soustavu.

„Táborové ohně“ odhalil přístroj EUI (Extreme Ultraviolet Imager), zachycující extrémní ultrafialové záření. Solar Orbiter byl v tom okamžiku vzdálen od Slunce jen 77 milionů kilometrů, což je zhruba polovina vzdálenosti mezi naší planetou a její hvězdou.

„Tyto ohně jsou malými příbuznými slunečních erupcí, které můžeme pozorovat ze Země. Jsou milionkrát či miliardkrát menší,“ objasnil David Berghmans z Belgické královské observatoře v Belgii, hlavní výzkumník dílčího projektu EUI, který ve vysokém rozlišení pořizuje snímky nižších vrstev sluneční atmosféry známých jako sluneční koróna.

„Na první pohled se Slunce může jevit klidně, ale když si je vezmeme pod drobnohled, vidíme jednu miniaturní erupci vedle druhé,“ shrnul.

Vědci zatím nevědí, zda jsou „táborové ohně“ jen zmenšenými verzemi velkých erupcí, nebo zda je pohání jiný fyzikální mechanismus. Už se ale objevily teorie, že miniaturní erupce by mohly přispívat k jednomu z nejzáhadnějších fenoménů na Slunci - k zahřívání koróny.

„Každý z těchto táborových ohňů je sám o sobě naprosto nepodstatný, ale když sečteme efekt všech těchto vzplanutí na celém povrchu Slunce, mohou být hlavním faktorem, který přispívá k zahřívání sluneční koróny,“ uvedl Frédéric Auchère z francouzského Institutu vesmírné astrofyziky (IAS).

Koróna je vnější vrstva sluneční atmosféry, která sahá miliony kilometrů do vesmíru. Její teplota překračuje milion stupňů Celsia, což je o několik řádů více než teplota povrchu Slunce, která činí „pouze“ 5500 °C.

Dalším přístrojem na palubě sondy je i tzv. polarimetrická a helioseismická kamera (PHI). Ta má za úkol měřit čáry magnetického pole na povrchu Slunce ve vysokém rozlišení. Smyslem těchto měření je sledování aktivních oblastí Slunce, tedy oblastí s obzvlášť silnými magnetickými poli, z nichž se mohou zrodit erupce.

Během erupcí uvolňuje Slunce proudy vysoce energetických částic, jež znásobují intenzitu slunečního větru, který ze Slunce neustále plyne do okolí. Když částice proniknou do magnetosféry Země, mohou vyvolávat magnetické bouře, které dokážou narušit funkci pozemských telekomunikačních a rozvodných sítí.

Podle Samiho Solankiho, ředitele Institutu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy v německém Göttingenu, je Slunce ve své aktuální fázi velmi klidné.

„Jelikož se však Solar Orbiter nachází vůči Slunci v jiném úhlu než Země, podařilo se nám zpozorovat jednu aktivní oblast, kterou ze Země nebylo možné spatřit. Nikdy předtím jsme nebyli schopni měřit magnetické pole na odvrácené straně naší hvězdy,“ vyzdvihl.

Čtyři přístroje pro místní měření, které jsou instalovány na palubě sondy, odvodí charakteristiky čar magnetického pole i slunečního větru procházejícího sondou.

Sonda tak zdárně zahájila doslova turné po vnitřní části našeho solárního systému, přičemž během méně než dvou let se ke Slunci dostane ještě o mnoho blíže na zmíněných 42 milionů kilometrů, což je skoro čtvrtina vzdálenosti Země od Slunce.

Cílem 1800 kg vážící kosmické sondy s možným rozpětím solárních panelů až 18 metrů je komplexní studium Slunce a vnitřní heliosféry z bezprostřední vzdálenosti, a tedy s vysokým rozlišením.

Česko se prostřednictvím vědeckých pracovišť a vybraných firem podílelo na vývoji a výrobě čtyř vědeckých přístrojů z deseti umístěných na palubě této sondy – METIS, STIX, RPW a SWA.

Při zpracování a interpretaci dat sondy půjde o spolupráci expertů z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a Astronomického ústavu AV ČR.