Článek
ÚSTR se i s organizací Gulag.cz výzkumu věnuje od roku 2008. Vzniku online muzea předcházelo několik českých expedic, které zmapovaly pozůstatky táborů gulagu v oblasti takzvané Mrtvé trati, která byla v období 50. let budována mezi sibiřskými městy Salechard a Igarka.
Na Sibiři jsou stále pozůstatky lágrů
„Na první expedici jsme vyrazili čistě ze zvědavosti. Zjistit, jestli se z bývalých lágrů na těchto odlehlých teritoriích vůbec něco dochovalo. Když jsme zjistili, že ano, rozhodli jsme se, že se pokusíme místa zmapovat profesionálněji, a tehdy se zrodil i nápad zpřístupnit výsledky naší práce na internetu ve formě virtuálního muzea,” popsal vznik projektu předseda spolku Gulag.cz Štěpán Černoušek.
Muzeum zavede čtenáře i do dříve odlehlých částí Sibiře, kde se stále nacházejí pozůstatky jednotlivých pracovních táborů. Uživatel může přecházet mezi satelitními snímky, topografickými mapami a vrstvou dokumentovaných táborů a železnice.
Historici využili i geografické informační systémy a díky nim vytvořili podrobnou digitální mapu Mrtvé trati, která obsahuje nejen zpracované skeny vojenských map ze 60. a 70. let, tedy celkem téměř 1200 kilometrů.
Motivací bylo odtajnění konkrétních osudů
Webové stránky představují také panoramatické fotografie se současnou podobou lágrů nebo 3D modely předmětů denní potřeby, deníky, osobní korespondenci a dobové fotografie vězňů z vyšetřovacích spisů tajné sovětské policie NKVD.
Gulag
Gulag byl původně jedním z oddělení tajné policie Sovětského svazu, které řídilo systém koncentračních a pracovních táborů. Začal být budován již za V. I. Lenina roku 1919.
Slovo gulag se vžilo pro označení sítě táborů nebo i jednotlivých táborů pod správou této instituce.
Správa byla i s tábory samotnými oficiálně zrušena v lednu 1960, avšak pod jiným názvem a s méně drsnými podmínkami fungovaly až do pádu komunistického režimu.
Nejvíce lidí, až 14 miliónů, tam bylo internováno během druhé světové války.
„Od bolševické revoluce v roce 1917 až do konce 60. let bylo v SSSR perzekuováno přibližně 25 tisíc československých občanů a příslušníků českých menšin žijících v SSSR. Dodnes však zůstávají tragické osudy většiny z nich nejen veřejnosti, ale dokonce i jejich nejbližším zcela neznámé. To byl ten hlavní impulz k zahájení našeho výzkumu v roce 2008,” uvedl historik Jan Dvořák.