Článek
Jak píše zpravodajská stanice BBC, doteď neznámou trajektorii asi 12kilometrového meteoritu (jak nedávno řekl Novinkám Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR, původní planetka měla podle většiny vědeckých odhadů něco přes 10 kilometrů v průměru - pozn. red.), který dal vzniknout 180 kilometrů širokému tzv. Chicxulubskému kráteru, vědci zrekonstruovali za pomoci 3D simulace.
Úhly mezi 45 a 60 stupni jsou podle vědců nejničivější, co se týká vyvržení hornin a dalších materiálů do ovzduší.
„Dopad znamenal pro dinosaury těžké časy a naše práce dokládá, že to bylo ještě horší, než jsme si doposud mysleli,” shrnul podle BBC hlavní autor studie Gareth Collins z Královské univerzity v Londýně.
Dopad pod úhlem 60 stupňů
Těleso podle výzkumu na Zemi dopadlo pod úhlem 60 stupňů. Úhly mezi 45 a 60 stupni jsou přitom podle vědců nejničivější, co se týká vyvržení hornin a dalších materiálů do ovzduší.
„Pokud k nárazu dojde pod menším či naopak větším úhlem, množství materiálu v atmosféře, který může mít dopady na změnu klimatu, je mnohem menší,” vysvětlil Collins.
Kupříkladu náraz meteoritu pod pravým úhlem sice podle expertů vytvoří větší kráter, vyvrhne však méně trosek, které se navíc nedostanou tak daleko.
Třicet kilometrů hluboký kráter a síra v atmosféře
Rekonstrukce dopadu podpořená geologickými daty z místa dokázala, že při nárazu vznikl kráter 30 kilometrů hluboký, který byl natolik masivní, že se sám do sebe zhroutil. To do ovzduší vyvrhlo další materiál.
Do atmosféry se dostaly i miliardy tun síry, které následně zablokovaly sluneční paprsky. Nastalo snížení fotosyntézy a ochlazení klimatu, které ve finále vedlo k vymírání druhů.
Planetka před 66 miliony lety vyhubila většinu pozemského života. Zasela však sinice
Britská zjištění podpořil také americký profesor Sean Gulick z Texaské univerzity v Austinu. „Toto nové modelování poskytuje jasnou odpověď na úhel a směr dopadu meteoritu, což z velké části urovná dlouhodobé debatování a dohady o tom, jaká byla trajektorie pádu tělesa na Zemi,“ řekl pro BBC.
Výsledky své práce výzkumníci zveřejnili v odborném časopise Nature Communications.