Článek
Ženy častěji pracují jako pokladní, dělají úklidové práce, jsou zaměstnankyněmi ve službách, zdravotnictví a tradičně ve školství.
Menší sebevědomí
Z průzkumů nicméně vyplývá, že ženy berou o něco méně, i když pracují na stejných pozicích jako muži. Firmy se často řídí svými tabulkami pro odměňování na určitých pozicích. Stále častěji však nepracují s pevnou sazbou pro danou pozici, ale s rozpětím.
Důvodem je i pohled některých zaměstnavatelů, kteří se (mnohdy nevědomky) uchylují k stereotypnímu vnímaní žen jako zaměstnanců ‚méně spolehlivých'.
„Když se uchazečů o práci ve firmě zeptají, jakou si přestavují odměnu, ženy si často říkají o výrazně nižší plat než muži. Vyplatí se proto, když si uchazečka před pohovorem zjistí obvyklou odměnu na dané pozici a v lokalitě, a přijde tak na pohovor připravená a se sebevědomou představou o platu,“ radí ředitel personálně-poradenské společnosti McRoy Czech Tomáš Surka.
Jedna z nejdelších mateřských
Vedoucí pracovníci firem mají samozřejmě mzdy obecně vyšší. Také například kvůli péči o rodinu je ale manažerek méně než manažerů.
S tím souvisí i skutečnost, že ČR má jednu z nejdelších zákonných mateřských a rodičovských dovolených. I při tříleté pracovní pauze je vhodné zůstat v kontaktu se svým zaměstnavatelem a oborem. Po návratu do práce soupeří s mladšími, sebevědomějšími a agresivnějšími kolegy.
Jak Novinkám napsala Alice Kubíčková, zakladatelka advokátní kanceláře LP Legal, důvodem je i pohled některých zaměstnavatelů, kteří se (mnohdy nevědomky) uchylují k stereotypnímu vnímaní žen jako zaměstnanců „méně spolehlivých“, kdy očekávají, že žena bude v budoucnu chtít rodinu, čerpat mateřskou a rodičovskou dovolenou či pečovat o nemocné dítě. Tím pádem bude z jejich pohledu méně výkonná, bude dříve odcházet ze zaměstnání a práce pro ni nebude prioritou.
„Takovou optikou k nastavení politiky odměňovaní přistupují, a často si ani tak neuvědomují, že muže a ženy konající práci stejné hodnoty, rozdílně odměňují,” kritizuje.
Zveřejnění platů a kvóty zřejmě nepomůže
Podle některých názorů by mohlo smazání rozdílů mezi platy mužů a žen přinést povinné zveřejňování výše platů ve firmách a úřadech, případně zavedení povinných kvót rovnoměrného zaměstnávání mužů a žen na určitých pozicích.
Povinné zveřejňování průměrných platů ale Surka považuje za nepřijatelný zásah do mzdové politiky společnosti i soukromí zaměstnanců.
Ani genderové kvóty nemusí být zárukou spravedlnosti. Důsledek takového nařízení může být spíše opačný. Pozitivní diskriminace vždy nechává stín pochybností na úspěchu toho, kdo je takto diskriminován.
Striktní genderové kvóty a nucené rovné odměňování žen a mužů nejsou optimálním řešením ani podle Kubíčkové.
„Jsem spíše pro všeobecnou osvětu a vytvoření flexibilních podmínek. Dále je vhodné, aby orgány veřejné moci vytvořily metodiku či návod, který zaměstnavatelům ukáže, jak mají rovného odměňování či genderově vyváženého kolektivu dosáhnout. V této oblasti spolupracuji na projektu ministerstva práce, kde se snažíme sestavit Metodiku pro kontrolu odměňování žen a mužů," uzavřela.