Proč se zabila Hitlerova neteř

V roce 1993 byly v renomované mnichovské aukční síni Hermann Historica draženy dokumenty, dopisy a fotografie z pozůstalosti Emila Maurice. Kdo to byl? Hodinářského tovaryše Emila Maurice (1897-1972) přivály na rozbouřenou politickou scénu do Mnichova stejné pohnutky jako Adolfa Hitlera: trauma z výsledků první světové války, nacionalismus a antisemitismus.

Oba hledali útočiště v Německé dělnické straně, posléze přejmenované na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (NSDAP).

Po jedné krvavé rvačce v mnichovské hospodě Hitler Mauricemu nabídl tykání. Bylo to něco zcela výjimečného, neboť vůdci později netykal ani Göring, Himmler, Goebbels či Speer. Za své násilnické činy byl Maurice několikrát odsouzen, účastnil se s Hitlerem pokusu o puč v listopadu 1923 a spolu si odpykávali trest vězení v pevnosti Landsberg. Tam Hitler napsal Mein Kampf, na jehož stránkách věnoval Mauricemu celou pasáž a vychválil ho jako „nejvěrnějšího člena úderné jednotky“.

Vášnivý antisemita Maurice se stal prvním vedoucím stranické úderné jednotky (SA), byl spoluzakladatelem SS se členským číslem 2, později prvním inspektorem SS a dlouho také osobním Hitlerovým řidičem. Hlavně však byl opravdovým kamarádem. Jejich úzké přátelství však náhle skončilo, když se na sklonku roku 1927 Emil Maurice zasnoubil s Geli Raubalovou.

Hitler tehdy jejich vztah odmítl. Byla to žárlivost, jak se mnozí v Hitlerově okolí a později i četní historikové a žurnalisté, kteří právě z memoárů vůdcových nejbližších spolupracovníků vycházeli, domnívali? Nemiloval snad Hitler svou neteř sám?

Právě materiály, jež poskytla dvacet let po smrti manžela vdova dr. Hedwig Mauricová aukčnímu domu k vydražení - a které posléze skončily ve vlastnictví amerického a japonského sběratele - umožnily podat jiný pohled a osvětlily ojedinělou kapitolu dějin i příběh kuriózního trojúhelníku, jejž tvořili Adolf Hitler, jeho neteř Geli Raubalová a vůdcův velký kamarád Emil Maurice.

Kopie dokumentů z Mauriceho pozůstalosti získala rakouská historička Anna Maria Sigmundová a zpracovala je v publikaci Vůdcův nejlepší přítel (Euromedia Group - Ikar, 2005).

Angelika Raubalová byla o generaci mladší než Adolf Hitler. Narodila se jako druhé ze tří dětí v Linci v roce 1908. Rodiče jí začali říkat Geli a takové jméno jí zůstalo po celý život. Otce téměř nepoznala, neboť zemřel, když jí byly dva roky.

Matka, Angela Raubalová, rozená Hitlerová, pocházela z prvního manželství Hitlerova otce. S touto o šest let starší nevlastní sestrou si Adolf Hitler rozuměl nejlépe ze všech rodinných příslušníků. Když nečekaně ovdověla a zůstala se třemi malými dětmi sama, hledala pomoc u příbuzenstva. Nakonec se podařilo inteligentní, ale vzpurnou a na učení línou Geli i navzdory špatným známkám protlačit až k maturitě na lineckém Akademickém gymnáziu v červnu 1927.

Se strýcem se po delším čase viděla v roce 1924, když ho i s matkou a bratrem navštívili v Landsbergu. Znovu se s ním setkala v Mnichově, a to při týdenním výletu maturitní třídy v červenci 1927. O zprostředkování schůzky s vůdcem NSDAP tehdy požádal ročníkový učitel dějepisu Hermann Foppa - nadšený Hitlerův stoupenec a obdivovatel.

V srpnu 1927 byly i s matkou na pozvání „strýčka Alfa“ hosty 3. říšského sjezdu NSDAP v Norimberku a Geli potom zůstala ještě několik týdnů v Mnichově. Nepřekvapilo, když na podzim požádala, aby jí strýc umožnil přestěhovat se do bavorského hlavního města. Udivila však zájmem o studium medicíny. Nápad nadchl i matku a tetu, bojovnice za vyšší vzdělání žen.

Strýček vyhověl. Hitlerův pobočník Brückner jí v říjnu 1927 opatřil pokoj v penziónu Klein, který ubytovával především studentky a měl dobré jméno. Geli se skutečně do prvního semestru medicíny na mnichovské univerzitě zapsala, ale na přednášky chodila zřídka. Spíše vše sloužilo jako záminka, aby mohla být nablízku muži svého srdce. Tím se stal Emil Maurice, jehož znala už léta jako šoféra a průvodce svého strýce. V létě 1927 se z přátelství stala láska.

Pohledný Maurice s malým knírkem a romantickým pohledem nikdy nechyběl, když strýček brával svou neteř k Cheimskému jezeru na piknik nebo koupání. Na výletech, které šéf strany podnikal pro své rozptýlení v kruhu věrných, řídil Maurice otevřený černý Mercedes-Kompressor.

Vedle něho sedal Hitler. Geli s dcerou stranického fotografa Henriettou Hoffmannovou (později provdanou za šéfa Hitlerjugend von Schiracha) bývaly na zadním sedadle. „Geli byla vysoká, veselá a sebevědomá,“ vzpomínala v pamětech Henriette. „Její šarm se nedal zachytit fotoaparátem. Žádný ze snímků, které jí otec udělal, jej nezprostředkoval.“

Maurice často na pikniku u jezera připravoval improvizovaný gril, od rybářů nakoupil ryby a opékal je. Po jídle se staral o příjemnou hudbu. Hrál na mandolínu sentimentální irské balady. Zpívalo se i cestou domů.

„Hitler se s Geli Raubalovou všude ukazoval. Pyšnil se, že ho vidí s takovou okouzlující bytostí,“ vyprávěl Maurice v červnu 1945 při výslechu důstojníkovi zpravodajské služby americké armády (CIC).

„Byl přesvědčen, že s Geli svým stranickým kamarádům imponuje, neboť jejich ženy a přítelkyně až na několik výjimek nesnášel.“

Vůdce chodil s neteří často do divadla i do kina a potom v oblíbeném hostinci Osteria Bavaria diskutovali o hercích. Po jednom westernu se Geli hlavní hrdina nelíbil - na rozdíl od všech ostatních u stolu. To podle vzpomínek Henriette von Schirach inspirovalo debatu o atraktivních mužích.

„Jak má vypadat ten, který by se ti líbil?“ zeptal se strýc. Geli mohla Hitlerovu zvědavost snadno uspokojit tím, že by ukázala na Maurice, ale neudělala to. Bezstarostně řekla: „To je přece báječné, že člověk nikdy neví, jak bude vypadat muž, do něhož se zamiluje!“

O několik týdnů později se Emil Maurice a Geli Raubalová tajně zasnoubili.

Čtyři dny před Vánocemi 1927 se po sedmiletém zasnoubení ženil Hitlerův soukromý tajemník Rudolf Hess. Mezi svatebními hosty byli i Geli Raubalová a Emil Maurice.

Po hostině se Hitler se svým šoférem vytratili a v obyčejném hostinci klábosili. Vůdce byl známý tím, že seznamoval členy své strany s děvčaty a páry pak nabádal ke svatbám. I Emilovi se holedbal, jak z váhavého Hesse vylákal nabídku ke sňatku slovy lstivě určenými jeho snoubence: „Milá slečno Pröhlová, to vás ještě nikdy nenapadlo, že byste si tohohle muže mohla vzít?“

Pak došlo na Hitlerovo oblíbené špičkování, že Maurice je ve třiceti ještě svobodný. Žoviálně a současně naléhavě radil, aby následoval Hessův příklad: „Jestli se oženíš, budu k vám chodit každý den na oběd!“ Z radosti, že může splnit svému nejlepšímu příteli podivné přání, odhalil Emil své dosud přísně utajované city. Řekl mu o nedávném zasnoubení a formálně požádal o ruku neteře.

Místo nadšení nebo blahopřání se však Hitler rozzuřil. Začal ohromenému snoubenci nadávat a vzteky bez sebe odešel z lokálu. Maurice nevěděl, co se stalo a čím se provinil. Bouřlivá debata pokračovala druhý den ve vůdcově bytě i za přítomnosti Geli.

Ta „strýčka Alfa“ nepoznávala. Ohrožoval jejího Emila revolverem a požadoval, aby se pár okamžitě rozešel. Vyčítal jim, že zneužili jeho důvěry a jsou nevděční. Předhazoval nepřesvědčivě znějící argumenty: Maurice nemá řádné povolání, Geli je na vdávání příliš mladá a měla by se raději věnovat studiu. Jeho naléhání však neuspělo: ti dva se rozejít nechtěli.

Po dalších rozčilených výstupech stanovil Hitler podmínky: zasnoubení na dobu minimálně dvou let; styk jen ve větší společnosti; především však co nejpřísnější utajení vztahu.

Aby zabránil tajným schůzkám, svěřil Geli novopečené paní Hessové, která kvůli tomu odložila svatební cestu. Maurice napsal tři vášnivé dopisy a Geli mu tajně odpověděla, přičemž Ilse Hessová, ignorujíc svou úlohu dozorkyně, fungovala jako poslíček.

Gelin dopis se zachoval v pozůstalosti Emila Maurice a byl vydražen na vzpomínané aukci v roce 1993. Jeho obsah umožnil revidovat dlouho udržované klišé o milostném vztahu Hitlera se svou neteří. Dokazoval, že Geli Raubalová rozhodně nebyla v roce 1927 do svého strýčka zamilovaná.

„Já jsem v těchto dvou dnech trpěla tak jako dosud nikdy,“ psala na Štědrý den 1927. „Mám pocit, že nás tyto dny spojily navždycky. Ale jedno nám musí být jasné. Strýček Adolf žádá, abychom dva roky počkali… Musíš pracovat, abys pro nás oba zajistil existenci, a přitom se teď spolu budeme smět vídat jenom v přítomnosti jiných a kromě toho Ti můžu dát jenom svou lásku a být Ti bezvýhradně věrná…”

„Věřím, že budu neskonale šťastná. Ať se uvidíme večer u vánočního stromku nebo už během odpoledne. Milý Emile, jsem tak šťastná, že u Tebe můžu zůstat… Jen si představ, že bych teď byla ve Vídni. Připadala bych si tak opuštěná, třebaže je tam moje matka. Vždyť Ty bys zůstal tady v Mnichově. Jsem za to vděčná hlavně paní Hessové. Zpočátku jsem byla proti tomu, že má ke mně přijít. Ale byla tak milá a jediným člověkem, který věřil, že mě doopravdy miluješ, a proto jsem si ji oblíbila. Mnoho polibků od Tvé Geli.“

V lednu 1928 dostal Maurice od Hitlera výpověď. Vůdce vyhrožoval, že přestane neteř finančně podporovat, stejně tak i její matku, sestru a bratra. Snoubenci odolávali jeho šachovým tahům několik měsíců, v létě 1928 bylo ale jejich zasnoubení zrušeno.

Pobouřený a dotčený Maurice zažaloval Hitlera u pracovního soudu v Mnichově - kvůli okamžitému propuštění z práce. Proces vyhrál a podle rozsudku musel Hitler zaplatit 800 marek. Vzápětí odebral Hess „starému spolubojovníkovi“ Mauricemu průkaz SS a bylo mu pozastaveno členství.

Ve straně si Maurice vytvořil spoustu nepřátel a u samotného Hitlera pak vyvolal obavu, že by z pomsty mohl leccos vyzradit z vnitřních struktur strany nebo i z jeho osobního života. Aby si zajistil Mauriceho mlčení, rozhodl se využít tajnou složku, vedenou o všech blízkých spolupracovnících (byly v nich shromažďovány údaje o původu, rodině a osobním vývoji před vstupem do NSDAP, jakož i temné skvrny z minulosti).

V srpnu 1928 nechal Hitler přivést Emilova otce Charlese Mauriceho do Mnichova k důvěrnému rozhovoru mezi šesti očima - třetím účastníkem schůzky byl nejvyšší stranický soudce Walter Buch. Charles Maurice byl nadšeným stoupencem nacionálních socialistů a jeho pět synů i dcera byly členy NSDAP.

Na základě předvedených tajných materiálů musel Charles Maurice přiznat, že jeho děd byl Žid - Chéri Maurice (18051896), zakladatel divadla Thalia v Hamburku.

Charles Maurice před svými šesti potomky slavného židovského předka tajil (Chéri Maurice byl jedním z nejvýznamnějších německých divadelníků 19. století a před svým sňatkem v roce 1832 konvertoval k evangelické víře). Nyní mu Hitler naznačil, že se Emil Maurice vloudil do antisemitské NSDAP pomocí falešných údajů a stranický soudce Buch vyhrožoval důsledky.

Po válce vypověděl Emil Maurice před CIC, že právě tehdy -v roce 1928 - o svém prominentním židovském pradědečkovi slyšel od otce poprvé. Ovšem podle Emilova syna dr. Klause Maurice to bylo velmi nepravděpodobné. Názor Klause Maurice nakonec potvrdil i jeden z dokumentů z pozůstalosti Emila Maurice, vydražený při akci v roce 1993.

„Židovští předkové Emila Maurice jsou - Hitlerem nikdy nevysloveným - vysvětlením aféry Raubalová,“ konstatuje ve své knize Anna Sigmundová. „Nebyla to žárlivost ani romantická láska ke Geli Raubalové, která Hitlera přiměla, aby zasnoubení své nevlastní neteře se svým nejlepším přítelem zrušil.

Předsedu NSDAP k tomuto kroku přiměly zcela věcné politické úvahy. Musel počítat s tím, že tajemství Mauricova původu může kdykoli vyjít najevo. Gelin neárijský snoubenec malou roztříštěnou stranu ohrožoval, neboť antisemitismus byl nosným pilířem jeho programu.“

Zmaření vztahu mezi Geli a Mauricem ale rozkol mezi strýcem a neteří nezpůsobilo. Naopak - Geli se zakrátko stala Hitlerovou stálou průvodkyní a součástí jeho života. Na podzim 1929 opustila pokojík v penziónu a přistěhovala se do Hitlerova nového devítipokojového bytu na Prinzregentenstrasse. Vzdala se medicíny a rozhodla se pro zpěv. Strýc nové studium financoval a najímal soukromé učitele.

Rád se s ní ukazoval na veřejnosti a kupoval jí luxusní předměty. Ve snaze nespustit neteř z očí s ní chodil i po nákupech. Hitlerův dvůr z toho všeho dospěl k názoru, že se vůdce do své krásné neteře zamiloval a nesnesl by, aby ji přenechal někomu jinému. Přítelkyně Henriette to shrnula: „Geli byla pro Hitlera vzorem mladé ženy. Svěží, krásná, urostlá a nevinná. Jeho péče se však pro ni stala předpisem a nátlakem.“

Počátkem roku 1931 se Geli ocitla v hluboké osobní krizi. Pochybovala o svém pěveckém nadání. Chyběl jí kontakt s vrstevníky, v němž jí Hitler bránil. Před dívkou, která se nevyučila žádnému povolání a žila ze strýcovy podpory, se kupily nepřekonatelné překážky, které jí uzavíraly cestu do normálního života.

Trpěla poručníkováním strýce i matky, jež byla zcela pod Hitlerovým vlivem. Oba jí zabránili ve sňatku s Emilem Mauricem, nyní chtěli znovu zmařit další zasnoubení, tentokrát s houslistou z Lince, k němuž mělo dojít (podle poválečné výpovědi její matky) právě na podzim. Geli se zřejmě obávala, že v boji o své osobní štěstí znovu podlehne všemocnému strýčkovi.

Svou situaci považovala za bezvýchodnou, ale k jednoznačnému objasnění motivů, které dohnaly 23letou Geli Raubalovou 18. září 1931 v Hitlerově domě k sebevraždě výstřelem z vůdcova revolveru, nebyly nikdy předloženy odpovídající důkazy.

Adolf Hitler a Emil Maurice se pět let neviděli. Když se nacionální socialisté chopili v lednu 1933 moci, začala probíhat nelítostná čistka vůči protivníkům všeho druhu. Himmler s Heydrichem si vzali Emila Maurice na mušku kvůli tzv. zločinům z podlosti, což v jeho případě představoval vyhraný soud proti Hitlerovi. Šlo mu o život.

Maurice se vydal hledat pomoc přímo k novému říšskému kancléři. V jeho kanceláři došlo k nečekanému usmíření. Hitler mu odpustil „aféru s Geli“ a obnovil přátelství se starým druhem z „bojových časů“. Nechal zrušit Mauriceho pozastavené členství v SS a postaral se o jeho povýšení. Příští rok v červnu se potom Maurice podílel v řadách zvláštního komanda na zatýkání vůdců SA v rámci „noci dlouhých nožů“.

Od té chvíle vůdce nad znovuzískaným přítelem se židovskými předky držel ochranou ruku, ačkoli současně Židy nemilosrdně pronásledoval. Daroval mu „čestné členství“ v NSDAP a přes vytrvalý odpor Himmlera (který požadoval pro příslušníka SS číslo 2 bezpodmínečné vyloučení a pronásledování) jmenoval Emila Maurice v roce 1935 prvním a jediným „čestným árijcem“ v řadách SS v celém období třetí říše.

Eliminoval tím požadovaný „velký důkaz o árijském původu“ do roku 1750, který musel Maurice podle norimberských ústavních zákonů předložit říšskému vůdci SS Himmlerovi při zasnoubení a před sňatkem s Hedwig Ploetzovou.

V politice třetí říše byl Emil Maurice jen okrajovou figurkou. V životním příběhu Adolfa Hitlera však on i Geli Raubalová sehráli důležité role. Po pádu nacistického Německa se o vztahu Hitler-Geli psalo v četné memoárové literatuře. Lži se prolínaly s pravdou a vznikl obraz, který již žádný seriózní historický výzkum nedokázal zcela korigovat.

Samotný Maurice se po válce stáhl do soukromí a na rozdíl od mnoha svých bývalých nacistických druhů se vzdal psaní vzpomínek. Stěny jeho domu zdobily velké olejomalby oněch židovských předků, které Hitlerův důvěrný přítel tak dlouho zapuzoval ve své paměti.