Článek
Výuka soudobých dějin na základních a středních školách zpravidla dospěje minimálně do 90. let 20. století, zjistila Česká školní inspekce. Období spojené s Chartou 77 tak do toho spadá.
„Zůstává však otázkou, jakou pozornost věnují tématu učitelé,” uvedl vedoucí oddělení vzdělávání ÚSTR Vojtěch Ripka. O Chartě 77 se podle něj často hovoří při významných výročích, například oslavách 17. listopadu nebo blížícím se 40. výročí jejího vzniku.
První přípravná schůzka iniciátorů tohoto disidentského hnutí se konala 10. prosince 1976. Společenství usilující o lidská práva se začalo utvářet při soudním procesu s hudebníky kolem kapely The Plastic People of the Universe.
Prvními mluvčími Charty se stali bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, dramatik Václav Havel a filozof Jan Patočka. Mezi Vánocemi a Novým rokem své podpisy pod text Charty 77 připojilo 242 signatářů. Do ledna 1990 se k Chartě přihlásilo přes 1800 signatářů a jen 25 z nich svůj podpis veřejně odvolalo.
Populace se vymezovala vůči režimu i disentu
V materiálech pro školy ÚSTR zasazuje Chartu 77 do širších souvislostí. „Umožňujeme učiteli, aby si v rámci naší databáze filmových ukázek vytvořil specifický způsob, jak téma prezentovat,” pokračoval Ripka. Vedle střetu disentu s komunistickým režimem považuje ÚSTR za významného aktéra také většinovou populaci, která se vymezovala vůči oběma skupinám.
Podle poznatků Ústavu pro studium totalitních režimů nepředstavuje Charta zásadní téma, k němuž by učitelé žádali podklady. Jiné zkušenosti má šéfredaktor portálu Modernídějiny.cz Petr Šimíček.
„Zájem o tyto materiály je poměrně vysoký, srovnatelný s materiály k období 50. let v Československu,” sdělil. Doplnil, že obecně je největší zájem o materiály k období protektorátu a druhé světové války.
Pedagogové využívají hlavně výukové prezentace a pracovní listy, které jim portál Modernídějiny.cz nabízí. K dispozici mají také dobové textové a obrazové prameny nebo odkazy na další ověřené zdroje na internetu.
Konfliktní téma
Výuka soudobých dějin, kam Charta 77 patří, je specifická v tom, že se jedná o „živou” historii, shodli se oba odborníci. „Některá témata jsou konfliktní, mohou vzbuzovat živé reakce třeba i v rodině,” poznamenal Ripka.
Šimíček doplnil, že se těchto témat proto mnozí obávají. „To může v extrému vést k tomu, že některá témata či fenomény zamlčují, záměrně vynechávají, v nejhorším případě dokonce ideologicky dezinterpretují.”
Učitelé by neměli jen předávat informace
Základním principem moderní výuky dějepisu by měl být badatelský přístup. Učitel by neměl jen předávat žákům informace, ale měl by je vést k vytváření vlastních postojů k historickým událostem. „Dějepisné vzdělávání by mělo mít povahu pátrání, jež se odehrává nad prameny v pomyslné historické dílně,” poznamenal Ripka.
V případě Charty 77 by měla být výuka podle něj založena na otázkách, které se nabízejí.
„Proč dokument v roce 1977 podepsalo jen 242 lidí? Proč měla přesto tak velký ohlas v zahraničí? Proč někteří lidé na Chartu 77 nevzpomínají? Respektive na ni nevzpomínají jako na významnou událost svého života v 70. a 80. letech?” navrhl.
Ústav pro studium totalitních režimů připravuje metodiku, která by akcentovala badatelský přístup k Chartě 77. Plánuje také analýzu zpracování tématu Charty 77 v současných učebnicích dějepisu, na jejímž základě by mohl navrhnout jejich inovaci.
