Článek
Na jeho údaje o dramatickém růstu počtu operací zkřížených vazů stejně jako na norskou studii o riziku artrózy v těchto případech upozornil deník The New York Times.
Kocher ročně odoperuje na 150 pacientů s utrženými předními zkříženými vazy (ACL). A upozorňuje, že počet těchto operací dramaticky stoupá s tím, jak děti a mládež nahrazují normální pohyb různými druhy sportu, které velmi intenzivně zatěžují kolena. Jde zejména o fotbal a basketbal.
Pokud patnáctiletý kluk dostane po operaci vazů za deset let artrózu, náhrada kolena v pětadvaceti není nic skvělého
„Je to jako takové nepříjemné tajemství. Nejde ale o to, že by se něco tutlalo, prostě se o tom moc neví,“ soudí Kocher, který působí i jako šéfasistent oddělení sportovní medicíny v bostonské dětské nemocnici. V 26 dětských nemocnicích USA bylo například v roce 2004 podle Kocherových údajů provedeno 500 operací ACL. V roce 2014 se jich podle jeho propočtů uskutečnilo už 2500, tedy pětkrát více.
Riziková nejsou jenom kolena
Donedávna přitom nikdo moc nemluvil o následcích přetržených vazů a šlach, protože ani o nich se moc nevědělo. Studie norského terapeuta Britta Elina Oiestada je jednou z mála, které varují, že riziko vzniku artrózy je v těchto případech velmi vysoké. Oiestad sledoval po dobu deseti až patnácti let 181 pacientů, kteří prodělali operaci ACL.
Téměř tři čtvrtiny z nich (74 procent) stihla časem silná artróza, jak to prokázaly rentgenové snímky. Dvě pětiny sledovaných už během výzkumu přiznaly, že trpí bolestmi, zbytek operovaných si v té době ještě na nic nestěžoval. „Je to děsivé,“ komentoval výsledky výzkumu norský expert.
„Pro mne je to velká věc, pokud patnáctiletý kluk dostane po operaci vazů za deset let artrózu, náhrada kolena v pětadvaceti není nic skvělého,“ konstatoval Kocher.
Profesor ortopedické chirurgie Brett Owens z americké Brown University Alpert Medical School zase upozornil, že i když se pozornost zaměřuje hlavně na kolena, hrozby ale nejsou ušetřeny ani další exponované klouby. Vysokému riziku čelí třeba lidé, kteří si často vyvrtnou kotník. A ti, kdo si vykloubí rameno, nemoc postihne zhruba do 15 let.
Ve hře i genetika
Vědci by nyní rádi zjistili, proč tato zranění tak často otevírají dveře následné artróze. Je to proto, že vzniká podlitina, která poškodí chrupavku? Nebo jde o důsledek látkových změn, k nimž dochází v těle, jež se snaží překonat zranění? A co nestabilita, která je koleni vlastní?
Výzkum zatím sleduje všechny tyto možnosti – a také domněnku, že ve hře mohou být navíc ještě genetické faktory. Owens rovnou mluví o „ACL rodinách“ a dodává: „Operoval jsem i několik sourozenců v takto disponované rodině.“
Lékař zároveň přiznává, že má problém upozornit nezletilé, kteří si právě natrhli zkřížený vaz, co je nakonec čeká. Owens se proto hned při prvním setkání zraněným o artritidě raději ani nezmíní.
„Většina mladých atletů se prostě chce soustředit na léčení momentálního problému,“ vysvětluje a dodává: „Včera jsem měl v ordinaci 17letého fotbalistu. Ano, máte přetržený ACL, řekl jsem mu a on začal slzet. Je těžké říci sedmnáctiletému chlapci, co bude s jeho kolenem za dvacet let.“
Náhrada kolene v nízkém věku není totiž dobrým řešením, za život lze provést jen dvě či tři takové operace. Mladším a pohybově aktivním lidem vydrží umělé koleno jen deset až 15 let. A každá další náhrada je riskantnější než ta předchozí.
