Článek
Za dobu práce přesčas má zaměstnanec nárok buď na peníze navíc nebo na náhradní volno. V případě peněz je to klasická hodinová mzda a příplatek nejméně 25% průměrného výdělku. V případě, že se dohodl se zaměstnavatelem na náhradním volnu, musí mu ho zaměstnavatel poskytnout nejpozději do 3 kalendářních měsíců po odpracování přesčasu. Pokud ne, náleží pracovníkovi výše zmíněný příplatek.
Zákonem stanovené hranice přesčasů rozhodně nejsou samoúčelné, naopak mají zaměstnancům pomoci. Bez jejich omezování by se totiž mohlo stát, že zaměstnanec by se po podepsání pracovní smlouvy ocitl v "otrokářském" systému, kde by byl šéfem neustále nucen k práci navíc.
Ani pro vedení firem by nebyl tento model bez omezení ideální - časem by se snižovala jejich celková produktivita, protože ač jsou zaměstnanci v práci déle, jejich výkonnost klesá. A neodpočinou-li si alespoň 8 hodin, efektivita jejich práce bude stále nižší. Takže pokud jakožto šéf firmy shledáte, že se bez přesčasů svých zaměstnanců už neobejdete, uvědomte si, že to nemusí být ani tak jejich neschopností nebo návalem objednávek, jako spíš chybami ve vašem plánování.
Omezování přesčasové práce je navíc prospěšné i psychice. Naruší-li se totiž ideální model 8 hodin práce, 8 hodin spánku a 8 hodin relaxace, doplatí na to zdravý životní styl. Člověk je pak v daleko menší psychické pohodě a nejen, že podává menší pracovní výkon, ale je náchylnější k nejrůznějším onemocněním.
Podtrženo, sečteno - žádné peníze nestojí za to, abyste pracovali "od nevidím do nevidím" a ničili si tak zdraví. Čas od času to ovšem rozhodně nikomu neublíží.