„Předpokládá se, že je konec.“ Sonda InSight poslala z Marsu poslední fotku a odmlčela se

Výkon přistávacího modulu klesal již několik měsíců a NASA začátkem tohoto týdne uvedla, že InSight nereaguje na komunikaci ze Země. „Naposledy se mise spojila s kosmickou lodí 15. prosince 2022,“ informovala americká vesmírná agentura podle listu The Independent.

„Předpokládá se, že InSight mohl dosáhnout konce provozu,“ dodala NASA.

V pondělí oficiální twitterový účet roveru také zveřejnil snímek skalnatého povrchu planety, což by mohl být jeho poslední příspěvek.

Toto průzkumné zařízení se nicméně rozhodně neodmlčelo náhodou ani nečekaně, ztráta kontaktu s ním se letos v prosinci již silně očekávala. Proč?

„Na rozdíl od roverů Perseverance nebo Curiosity totiž modul InSight energii na provoz nezískával z rozpadu radioaktivních izotopů, ale s využitím dvou fotovoltaických panelů o celkové ploše 4,2 m²,“ upozornil tuzemský odborník na Mars, geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

„Jenže Mars je prašným světem. Postupně se začal na povrchu panelů (ale i všude na sondě) usazovat rudý marsovský prach. Na panely tak dopadalo méně slunečního světla a s tím začalo množství získávané elektrické energie klesat. Bylo tak jasné, že nebude trvat dlouho a sonda nedokáže získávat dostatek elektrické energie ke svému přežití – její vnitřní topení nedokáže udržovat choulostivou elektroniku v teple. Zvlášť v době, kdy do místa přistání přijde marsovská zima,“ shrnul Brož.

Vědecký tým mise se nicméně podle něj snažil život sondy prodloužit „psími kusy“ ve snaze prach z panelů dostat: vibrovat s nimi i na tělo sondy sypat marsovský povrch, tzv. regolit (pomocí robotické lopatky), aby skákání větších zrnek prach z panelů dostalo. Příklad takové činnosti je na úvodním videu článku.

„Nic ale nevyčistilo panely kompletně, ani poryvy větru,“ poznamenal Brož, který o konci mise InSight i jeho vědeckých úspěších zveřejnil na svém Twitteru celou sérii příspěvků.

Sice podle něj až následující týdny definitivně potvrdí, zda jsme o kontakt se zařízením přišli skutečně nadobro, ale šance na znovuoživení sondy jsou velmi malé.

Významným vědeckým úspěchem sondy a jejích přístrojů jsou detekce tamních „marsotřesení“. „Přítomnost marsotřesení i jejich síla nám ale ukázaly, že Mars je stále geologicky aktivním světem. Místem, kde se v jeho kůře hromadí napětí, které se pak dokáže uvolnit. I místem, kam občas dopadnou asteroidy schopné udělat výrazný otřes,“ pokračoval geolog, autor dětské vzdělávací publikace Vesmírníček aneb Usínáme s vědou.

Od přistání na planině Elysium Planitia na severní polokouli planety v listopadu 2018 zaznamenaly přístroje InSight okolo 1500 marsotřesení, včetně několika způsobených menšími dopady vesmírných těles.

„Většina otřesů byla velice slabá – kdyby k nim došlo na Zemi, ani bychom je nepocítili –, o jejich přítomnosti víme jen díky tomu, že seismometr je nesmírně citlivý,“ popsal Brož.

Jen přibližně 100 otřesů mělo podle něj sílu větší než magnitudo 2 a méně než 10 otřesů bylo přes magnitudo 3. Dva nejsilnější zaznamenané otřesy dosáhly magnituda 5 a 4,2. „Pro představu, v západních Čechách se za posledních 150 let nevyskytlo silnější zemětřesení než o magnitudu 5,“ srovnal.

Měření navíc ukázala, že se naše sousední planeta třese poněkud zvláštně. „Po dlouhém čekání na první zaznamenaný otřes se totiž Mars doslova roztřásl a četnost otřesů neustále narůstala. V první polovině roku 2020 se třásl tolik, že se seismometru dařilo detekovat nové marsotřesení v podstatě každý den. A jak otřesy náhle začaly, stejně náhle i skončily,“ sdělil vědec.

Toto zvláštní chování si odborná veřejnost vysvětluje tak, že za náhlé ztišení otřesů Marsu mohou větry, jejichž četnost se mění v závislosti na roční době. Pohybující se vzdušné masy jsou totiž schopny roztřást povrch a tím vytvořit šum, který seismometr detekuje a který slabé marsovské otřesy skryje.

InSight zároveň odhalil tloušťku kůry Marsu v místě přistání i to, že je tvořena z rozdílných vrstev. Je buď 25 kilometrů, nebo 40 km silná – v závislosti na použitém modelu šíření seismických vln.

Velké jádro Marsu navíc naznačuje, že se v něm vyjma železa a síry musí nacházet i lehčí prvky, např. kyslík.

Brož připomněl i jeden neúspěch této planetární sondy. Nepovedlo se jí totiž „zatlouct pod povrch Krtka“.

„Krtek byla německá teplotní sonda, jejímž úkolem bylo se zatlouct 2-3 metry pod povrch a tam měřit, kolik tepla uniká z nitra planety. Měla tak zjistit tepelný tok. Díky tomu jsme se měli dozvědět, jestli je rudá planeta stále dost žhavá na to, aby umožňovala sopečnou činnost,“ uvedl Brož.

Tím úplně posledním objevem sondy InSight pravděpodobně zůstane odhalení největšího nového kráteru na Marsu vzniklého dopadem meteoritu. Náraz kosmického tělesa navíc způsobil vyvrhnutí kusů ledu o velikosti balvanů.