Článek
Aparát Voyager 2 vyslaly Spojené státy do vesmíru v srpnu 1977, v září téhož roku ji následovala sonda Voyager 1, každá letí jiným směrem.
Druhý vypuštěný objekt (tedy „jednička“) se pohybuje vyšší rychlostí, proto Sluneční soustavu opustil dříve než jeho sesterská sonda, a to v září 2013.
„Dvojce“ to trvalo 41 let. Loni v listopadu překonala při své rychlosti 54 tisíc kilometrů v hodině vnější hranici heliosféry, kde se horké sluneční větry setkávají s chladným mezihvězdným prostředím.
Voyager 2 úspěšně pronikl do mezihvězdného prostoru. Jako druhý lidský přístroj v historii
Sondy Voyager o velikosti malého auta jsou poháněny energií z pomalého rozpadu plutonia. Obě mají dost energie, aby dokázaly vysílat vědecké údaje až do roku 2020. I poté poletí Mléčnou dráhou, byť už mlčící.
Mimozemšťané si budou moci poslechnout Mozarta i češtinu
Pro případ, že by se někdy setkaly s mimozemskou civilizací, nesou na palubě pozlacenou 18centimetrovou destičku se záznamem zvuků a obrazů, které charakterizují život na Zemi v době vypuštění.
Potenciální cizí inteligence si tak bude moci vyslechnout pozdravy v 55 pozemských jazycích včetně češtiny nebo si poslechnout hudební díla Wolfganga Amadea Mozarta či bluesmana Willieho Johnsona.
Zlatá deska s pozemskými záznamy (vpravo) na sondě Voyager, vlevo můžeme vidět informace pro přehrání desky na jejím pozlaceném hliníkovém přebalu.
„Dříve jsme ani netušili, jak dlouho tato sonda může fungovat,“ řekl před rokem zpravodajské stanici BBC šéf mise Edward Stone z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
Původně se totiž počítalo, že obě sondy Voyager mohou fungovat třeba jen pět let.
