Článek
Den před přistáním 23. července kosmonauté z paluby velitelského modulu Columbie zhodnotili misi jako ohromný úspěch. „Raketa Saturn V, která nás vynesla na oběžnou dráhu, je neuvěřitelně komplikovaný inženýrský výrobek, jehož každá část fungovala bezchybně. Vždy jsme byli přesvědčení, že vybavení bude fungovat správně. A to vše je možné jen díky krvi, potu a slzám velkého počtu lidí,“ řekl Collins, přičemž parafrázoval slova Winstona Churchilla, který na začátku války řekl, že nemůže slíbit nic než krev pot a slzy.
Návrat proběhl 24. července 1969 bez problémů. V 16:44 světového času byly vypuštěny padáky, což už pozorovaly posádky čtyř helikoptér SH-3 Sea King, které vzlétly spolu se dvěma naváděcími letadly Grumman E-1 Tracer z paluby letadlové lodi USS Hornet.
O sedm minut později se snesl velitelský modul Columbie na hladinu Tichého oceánu 2660 km východně od atolu Wake, 380 km jižně od Johnsonova atolu a 24 km od letadlové lodi. Modul přistál dnem vzhůru ale nafukovací vaky ho převrátily do správné polohy.
Z vrtulníků seskočili potápěči v ochranných oděvech. Jeden upevnil na kosmickou loď kotvu, aby ji proud neodnášel, další otevřel vstup do Columbie a podal astronautům stejné oděvy, jaké měli potápěči, protože panovaly obavy ze zavlečení mimozemského života.
Vyzvednuta byla i 4,5 tuny těžká kosmická loď, která byla uložena na palubu Hornetu vedle mobilní karanténní místnosti MQF.
Když letadlová loď připlula do Pearl Harboru na Havaji, byla mobilní karanténní jednotka naložena na palubu transportního letounu C-141 Starlifter, který ji přepravil do řídícího střediska pilotovaných letů. Astronauti přišli do lunární laboratoře v texaském Houstonu 28. července v 10:00. Opustit karanténu mohli po 10. srpnu. Pak je čekalo triumfální turné po USA.
I když hlavním cílem mise bylo dokázat, že zvolené technické řešení letu je správné a že posádka se může bez problémů pohybovat na povrchu Měsíce, na Zem se podařilo dostat stovky fotografií a 21,55 kg měsíční horniny.