Před 70 lety vyplul Thor Heyerdahl na voru Kon-Tiki do Polynésie

Badatel Thor Heyerdahl se narodil roku 1914 v norském Narviku. Již v roce 1936 s manželkou Liv pobýval na ostrově Fatu Hiva v Pacifiku, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatel.

Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatel tichomořského pobřeží Jižní Ameriky jej přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie právě z Jižní Ameriky.

Myslím, že jsme tělesně i duševně často kráčeli v šlépějích prvních primitivních lidí, kteří dospěli k těmto ostrovům z neznámých mateřských zemí a jejichž polynéští následovníci svobodně vládli ostrovní říší, dokud nepřišli příslušníci naší rasy s Biblí v jedné a střelným prachem a kořalkou v druhé ruce, popisoval své dojmy z návštěvy ostrova Fatu Hiva ve své slavné knize Ve znamení Kon-Tiki, u nás vydané nakladatelstvím Mladá fronta v roce 1970.

Pozorovali jsme plynoucí mraky a vlnící se, měsícem osvětlené moře a poslouchali jsme polonahého starce, který seděl před námi v dřepu a díval se do hasnoucího žáru dohořívající hranice. „Tiki,“ řekl stařec tiše, „byl bůh i náčelník. Tiki přivedl mé předky k těmto ostrovům, na nichž teď žijeme. Předtím jsme bydlili ve velké zemi za mořem.“

Heyerdahl nepochyboval, že bůh Tiki, o němž Inkové tvrdili, že ho jejich předkové zahnali z Peru na Tichý oceán, byl totožný s bohem Tikim, jejž obyvatelé všech východních tichomořských ostrovů uctívali jako svého praotce.

Vypracoval migrační teorii o původu praobyvatel Polynésie. Ve vědeckém světě s ní nicméně neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Peru do Polynésie.

Expedicí Kon-Tiki chtěl dokázat, že Polynésii mohli osídlit peruánští indiáni, Inkové, nikoli pouze asijské národy. To se sice s jistotou nepotvrdilo, nadchl ale celý svět nesmírnou odvahou a touhou dokázat své přesvědčení.

Prokázal, že Pacifik mohli osídlit lidé z Jižní Ameriky. Mohli... V roce 2011 vzorky krve odebrané Polynésanům ukázaly jejich příbuznost jen s obyvateli jihovýchodní Asie. Rozsah kulturního kontaktu mezi Polynésií a Jižní Amerikou je však stále předmětem spekulací. Oceán podle něj nebyl nikdy nepřekonatelnou překážkou.

Obdiv budila už jen stavba samotné čtrnáctimetrové repliky prastarých plavidel. Základem bylo devět obrovitých balsových klád, na kterých chtěl překonat Tichý oceán. Klády svázali konopným lanem bez jediného hřebíku, vydat se za nimi museli do nebezpečné džungle.

Balsové dřevo je velmi lehké dřevo stromu žlutovlníku balsového (Ochroma lagopus). Roste planě v tropech Střední a Jižní Ameriky včetně ostrovů Západní Indie, pěstuje se na atlantském pobřeží Kostariky. Jak připomíná Heyerdahlova kniha, schopností lehce plavat na vodě předčí i korek.

Na Kon-Tiki se plavilo pět Norů a jeden Švéd: Heyerdahl, Knut Haugland, Erik Hesselberg, Herman Watzinger, Torstein Raab a Bengt Danielsson. Mohli se snadno potopit, potřebovali samozřejmě i štěstí - například když si poradili se žralokem obrovským. Měli s sebou 250 litrů vody, 200 kokosových ořechů, potravinové balíčky US Army a vysílačku.

Vědecký svět přijal výpravu zdrženlivě, laické publikum s nadšením. Zmíněná publikace Ve znamení Kon-Tiki se dočkala přeložení do desítek jazyků, stala se bestsellerem. Za stejnojmenný filmový dokument z roku 1950, skládající se z autentických záběrů z plavby, dostal Oscara.

Dne 27. dubna vyletěla na stožár norská vlajka a na ráhnu na vrcholu stožáru se třepetaly vlajky všech zemí, které daly výpravě podporu. Gerd Voldová, sekretářka výpravy a spojka na pevnině, měla vor pokřtít mlékem z kokosového ořechu. Když naši přátelé zvěděli, že vor bude pokřtěn na památku mocného předchůdce Inků - krále-slunce, který zmizel na západ přes moře z Peru a vynořil se v Polynésii před půldruhým tisíciletím - byl vor pokřtěn Gerd Voldovou na jméno „Kon-Tiki“.

Noviny ohlásily zprávu červenými i černými titulky a od časných hodin ranních 28. dubna se na pobřeží tísnili lidé.

Humboldtův proud a západní vítr poháněly plavidlo rychlostí zhruba 80 kilometrů za den. Cílem bylo Tahiti, ale vor skončil po plavbě dlouhé 101 dní na atolu Raroia v souostroví Tuamotu.

Když se konečně dostali na konec, setkali se i s domorodci. Náš polynéský pozdrav v nich vzbudil tentýž údiv a posléze totéž zklamání, jaké jsme zažili nedávno my, když jejich soukmenovci u Angatau na nás zvolali „Good night“. Sypali ze sebe dlouhé přívaly slov po polynésku, než pochopili, že se jejich výlevy míjejí cílem.

Než se potkali, polekala domorodce hranice, kterou mořeplavci zapálili po ztroskotání na atolu. Navíc připlulo lagunou k vesnici prkénko z bedny a na něm byla namalována nějaká znamení. Dva z domorodců, kteří byli na Tahiti a naučili se písmenům, nápis rozluštili a přečetli, že tam stojí velkými černými písmeny napsáno Tiki.

Vysvětlili jsme, že na veškeré naší výzbroji je jméno Kon-Tiki a že je to jméno plavidla, na němž jsme přijeli. Naši noví přátelé projevovali hlasitý údiv, když slyšeli, že při havárii se zachránili všichni a že ten zploštělý vrak tam na útesu je ono plavidlo, na němž jsme přijeli.

Zajímavě Heyerdahl představil i jejich náčelníka. Náčelník Teka byl vysoký, štíhlý Polynésan s neobyčejně inteligentníma očima. Byl to vlivný člověk, pocházející ze starého královského rodu na Tahiti, a byl náčelníkem na Raroie a ostrovech Takume. Na Tahiti chodil do školy, takže mluvil francouzsky a uměl číst i psát.

Když spatřil vor, prohlásil, že taková plavidla sice dnes už neexistují, ale staří lidé ve vsi je znají z ústního podání.

Evropané se dočkali velkolepého přivítání. Na Tahiti je později spolu se zbytky voru dopravila francouzská loď Tamara.

Později se Heyerdahlova pozornost přenesla k Atlantskému oceánu. Na člunu Ra z papyru se snažil potvrdit, že tisíce let před Kolumbem mohli starověcí mořeplavci přeplout i tento oceán a usadit se na pobřeží Ameriky. Na druhý pokus vyplul v květnu 1970 z Maroka. Plavba skončila po 57 dnech v červenci 1970 u břehů Barbadosu. Prokázal, že dávné spojení mezi „starým“ a „novým“ světem bylo možné.

V následujících letech podnikal další výpravy, ale i publikoval, přednášel (roku 1964 i v Praze), bojoval proti drancování přírody. V Oslu zřídil Muzeum Kon-Tiki.

Thor Heyerdahl zemřel 18. dubna 2002 v italském Colla Michari na rakovinu. I když jeho hypotézy občas ztroskotaly, zůstal symbolem odvahy, odhodlání a víry ve schopnosti předků.

„Bengte,“ povídám a odstrčím zeleného papouška, který si chtěl vyskočit na lodní deník. „Řekni mi, jak jsme u všech všudy na tohle přišli!“