Před 60 lety se Československo v Bruselu blýsklo tranzistorákem a restaurací

Světová výstava EXPO 1958 (zkráceně Expo 58) se konala v hlavním městě Belgie. Jejím nejznámějším symbolem se stalo Atomium: 110 metrů vysoký model základní buňky krystalové mřížky železa. Šlo o jednu z nejslavnějších výstav, navštívilo ji 42 miliónů lidí. Byla to první velká světová výstava po druhé světové válce.

Pro stát v srdci Evropy byla výstava úspěšná. Získal Zlatou hvězdu a dalších 13 ocenění. Expozici „Jeden den v Československu“ navrhl Jindřich Santar, spolupracoval s Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Mezi oceněnými byla i kolekce šperků s českými granáty od Jana Nušla.

Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného.

Pozornost vzbudila především zajímavě architektonicky řešená restaurace, která byla po ukončení výstavy převezena do Prahy a umístěna i s dalšími budovami v Letenských sadech, roku 1991 bohužel pavilon vyhořel. Zbyla z něj právě jen budova původní restaurace, ta se však poté přestavěla na kancelář pro reklamní agenturu.

Rovněž hlavní cenu získal v mezinárodní filmové přehlídce vědecko-fantastický film Karla Zemana Vynález zkázy. Během příprav československé expozice došlo k určitému kulturnímu uvolnění. Komunistické vedení dalo autorům nemalou volnost, ti to považovali za jedinečnou příležitost ke svobodné tvorbě. Expo tedy zahájilo desetiletí postupné liberalizace, která se zastavila okupací Československa v roce 1968.

A čím bylo zajímavé první československé tranzistorové rádio, přenosná Tesla T58, které se přezdívalo „kabelka“?

„Rádiový přijímač T58 byl první přístroj zcela osazený tranzistory, tedy aktivními prvky v pevné fázi, který se dostal lidem u nás do rukou. Všechny polovodičové součástky přitom byly tuzemské provenience. Na první pohled byl vidět rozdíl od předchozích přenosných elektronkových přijímačů, především ve spotřebě, v rozměrech a hmotnosti,“ sdělil Novinkám Miroslav Kasal z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického (VUT) v Brně.

Tranzistor jako součástka byl objeven roku 1948. Bývalé Československo zahájilo výzkum na tomto poli v 50. letech. V roce 1955 tu byly k dispozici germaniové nízkofrekvenční tranzistory domácí výroby. Novější a hlavně ucelenější („opravdová“) řada, zahrnující nízkofrekvenční i vysokofrekvenční tranzistory, se objevila roku 1958. Téhož roku podnik Tesla Přelouč zahájil výrobu tranzistorového přenosného kabelkového přijímače T58.

Přijímač T58 měl feritovou anténu, reproduktor o průměru 95 milimetrů, poprvé v něm byly použity plošné spoje. Obsahoval devět germaniových tranzistorů a jednu diodu. Skříňka byla zhotovena z papíru potaženého koženkou v různých barvách a vyztužena dřevěnými špalíčky. Ve víku byla vestavěna žárovička pro kontrolu napájecích baterií.

Dále měl ozdobnou děrovanou masku z eloxovaného hliníku, knoflíky z plexiskla s ozdobnými terčíky a velký knoflík s mosazným okružím.

Jak připomíná web Radiomuseum, zapojení přijímače bylo navrženo takto: třítranzistorový mezifrekvenční zesilovač byl osazen tranzistory 153NU70, diodový demodulátor hrotovou diodou 1NN40 a nízkofrekvenční zesilovač jedním tranzistorem 104NU70 a třemi tranzistory 103NU70. Přijímač byl určen pro příjem rozhlasu v pásmu středních vln, stačilo mu napětí 6 V.

Po kabelkovém přijímači T58 se zde roku 1960 začal vyrábět také kapesní tranzistorový přijímač - pro příjem v pásmu středních vln - s označením T60.

Československé tranzistorové přijímače následně prošly modernizací. Začaly se používat křemíkové tranzistory, magnetostrikční filtry soustředěné selektivity, elektrolytické kondenzátory s axiálními vývody, nakonec také integrované obvody - například kapesní přijímač z roku 1970 nazvaný IN70.

Virtuální museum historické radiotechniky píše, že v rámci států Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) byla Tesla první, tudíž se přijímač i vyvážel.

Šedesátá léta byla obecně ve znamení miniaturizace, nových barevných lisovacích hmot či kosmických letů. Na trhu se proto objevovaly tranzistorové přijímače různých velikostí, tvarů a barev. Elektronky se na tomto poli zcela odsunuly do pozadí. Postupem času se barevnost vytrácela a v 70. a 80. letech se přenosné přijímače vyráběly převážně v šedé nebo černé barvě. Výroba kapesních přijímačů se poté úplně zastavila a trh se zásoboval dovozem ze SSSR.

„Tesla T58 byl skutečně technologický průlom, jehož důsledky jsme si začali uvědomovat až později a jenž vyústil v dnešní elektronizaci všech lidských činností,“ uzavřel profesor Kasal, který v rámci fakulty VUT působí na Ústavu radioelektroniky.