Před 200 lety získal jméno první dinosaurus. Nebyl to „čtyřnohý ještěr“, jak si vědci mysleli

Jednalo se o událost značící oficiální určení prvního dinosaura, ačkoliv toto slovo vzniklo až později, ve 40. letech 19. století, připomíná agentura Reuters.

„Tím začala naše fascinace dinosaury,“ konstatoval nyní paleontolog z Edinburské univerzity Steve Brusatte. Bucklandovo oznámení odstartovalo „fosilní horečku“ a lidé v Anglii i jinde začali pátrat po obřích kostech.

V uplynulých 200 letech věda o dinosaurech vzkvétala a díky ní nyní můžeme nahlédnout do života těchto bytostí, zjistit, jak žili, jak se vyvíjeli a co se stalo jejich zkázou. Dinosauři obývali naši planetu v období druhohor, přibližně před 231 až 66 miliony let. Jejich ptačí „potomci“ tu jsou s námi dodnes.

„Naše povědomí o dinosaurech se od 19. století výrazně změnilo,“ řekla paleontoložka Emma Nichollsová z Přírodovědného muzea Oxfordské univerzity. V této instituci se nacházejí zkamenělé pozůstatky megalosaura, které Buckland studoval.

„Bucklanda a jeho přírodovědecké kolegy raného 19. století by ohromilo, kolik toho dnes o dinosaurech víme,“ poznamenal Brusatte.

Megalosaurus je dobrým příkladem. Buckland se domníval, že se jednalo zhruba o 20 metrů dlouhého ještěra, který se plazil po čtyřech a mohl žít na souši i ve vodě. Vědci nyní vědí, že nebyl ani čtyřnohý, ani ještěr, ale patřil do skupiny teropodů zahrnující masožravé dinosaury jako tyranosauři nebo spinosauři a měřil zhruba devět metrů.

Buckland stejně jako vrstevníci nechápal, jak dávno dinosauři vlastně žili, protože věřil, že Země je jen několik tisíc let stará. Vědci v současnosti vědí, že naše planeta se zformovala před zhruba 4,5 miliardy let. Megalosaurus žil zhruba před 165 miliony let.

Další přelom nastal, když anglický přírodovědec Richard Owen určil, že fosilie megalosaura a dalších dvou obřích suchozemských plazů – iguanodona a hylaeosaura – nalezených v jižní Anglii, tvoří stejnou skupinu. V přednášce z roku 1841 a o rok později v související publikaci jim dal jméno Dinosauria – strašliví ještěři.

Následný objev zkamenělin hadrosaura a dryptosaura v americkém státě New Jersey ukázal, že přinejmenším někteří dinosauři chodili po dvou.

V 60. letech 20. století pak vědou otřásl objev malého masožravého dinosaura z rodu deinonychus, který pomohl takzvané „dinosauří renesanci“. Ukázalo se, že dinosauři mohli být malí a mrštní. Někteří z nich se nápadně podobali raným ptákům, jako byl archaeopteryx, což potvrdilo, že se ptáci vyvinuli z malých opeřených dinosaurů.

„Co se týče objevů souvisejících s dinosaury za poslední desetiletí, za nejdůležitější považuji zjištění, že minimálně masožravci, teropodi, měli spíš peří než šupiny a že někteří měli řádně opeřené horní končetiny, ačkoliv z různých důvodů nedokázali létat,“ shrnul paleontolog Hans-Dieter Sues z přírodovědného muzea Smithsonian Institute ve Washingtonu.

Vědcům dlouho vrtalo hlavou, proč dinosauři vymřeli. Nabízené hypotézy se pohybovaly od pravděpodobných až po úplně směšné. Někteří dokonce navrhovali, že za to mohli tehdejší drobouncí savci, kteří sežrali všechna dinosauří vejce.

V roce 1980 vědci identifikovali vrstvu sedimentů datovanou přesně z konce éry dinosaurů, která obsahovala vysoké koncentrace iridia, prvku běžného v meteoritech. To naznačovalo, že na Zemi dopadlo obrovské vesmírné těleso. Jako místo dopadu meteoritu, který vyhubil tři čtvrtiny tehdejších druhů, byl následně identifikován 180 kilometrů široký Chicxulubský kráter na mexickém Yucatánském poloostrově.