Před 10 lety v Pacifiku vyrostl nový sopečný ostrov. Nyní je 20krát větší

Ostrov Nišinošima byl přetvořen podmořskou erupcí v roce 2013. Podle Fukašiho Maena, docenta vulkanické geologie z Ústavu pro výzkum zemětřesení na Tokijské univerzitě, se jeho velikost od srpna 2020, kdy došlo k podmořskému sopečnému výbuchu, téměř nezměnila – a rozloha zůstává stále na úrovni zhruba 4,4 kilometru čtverečního.

Podle Japonské meteorologické agentury na ostrově pokračuje aktivní sopečná činnost, avšak erupce, která by produkovala lávový proud, nebyla od onoho roku 2020 pozorována.

Pokochat se můžeme i novými záběry tohoto ostrova nacházejícího se asi 930 kilometrů od japonské metropole Tokio, které zprostředkovala agentura Reuters. Video v úvodu článku s tímto kusem pevniny je z 16. listopadu 2023. Na aktuálních leteckých záběrech Nišinošimy si lze všimnout i stoupající páry (a plynu) a změny barvy mořské vody, což potvrzuje, že místo je stále vulkanicky aktivní.

Letos v listopadu tedy uplynulo 10 let od doby, kdy série erupcí vytvořila novou pevninu poblíž „bývalého“ ostrova Nišinošima. „Nová verze“ Nišinošimy se díky erupcím zvětšila a lávový proud z nového ostrova později pohltil Nišinošimu a dále se rozšiřoval.

Nyní se podrobněji podíváme, co vedlo až ke dvacetinásobnému zvětšení nového ostrůvku. Erupce byla poprvé zaznamenána při leteckých pozorováních japonskými námořními silami 20. listopadu 2013. Započala zřejmě na počátku daného měsíce.

Hloubka erupčního centra byla cca 30 metrů pod hladinou moře a jeho umístění odpovídalo jednomu z průduchů vzniklých při činnosti v 70. letech 20. století, vyplývá z tehdejší odborné studie zabývající se tím, jak se takto může „suchozemská část“ povrchu Země zvětšovat vulkanismem.

Při ohlášení erupce se již vytvořil nový ostrůvek s malým sypaným (neboli struskovým) kuželem – ostrov měl rozměry 150 × 80 metrů. Nový ostrov se svým sopečným kuželem rychle rostl vlivem nepřetržitých erupcí v mělkém mořském prostředí.

Koncem listopadu před 10 lety se styl erupce změnil a přišly proudy lávy, a to pravděpodobně v důsledku rychlého růstu nového ostrůvku, který mohl bránit přístupu mořské vody k vzestupujícímu magmatu.

Koncem prosince se ostrůvek připojil k ostrovu Nišinošima a dále rostl. Např. v říjnu 2014 byla většina starého ostrova Nišinošima pokryta novými usazeninami.

Nové proudy lávy dále rozšířily oblast nového ostrova, změnily směr proudění a vytvořily nový ostrov Nišinošima s průměrem přibližně dva kilometry (plocha 2,7 km2) a nadmořskou výškou až cca 150 m. Frekvence vulkanických výbuchů se snížila a aktivita ustala na konci roku 2015. Po této epizodě byl ostrov Nišinošima přibližně 16 měsíců v klidu. Ale pak následovaly další „epizody erupcí“.

Velikost nového „sloučeného“ ostrova nakonec do roku 2020 dosáhla rozměrů 2,5 km × 2,5 km (4,4 km2) s tím, že od té doby se podle vědců velikost prakticky nezměnila.

Nejvyšší nadmořská výška ostrova je od roku 2020 zhruba 250 metrů, píše uvedená tři roky stará studie. Konkrétně zmiňuje, že „starý 160 m vysoký sopečný sypaný kužel byl zničen a nový kužel vyrostl do výšky 250 m“.

Stávající sopečný ostrov, který se zformoval v roce 2013, se už dva roky poté rozrostl na 12násobek své původní velikosti, upozorňoval v roce 2015 web Japan Today. Také Novinky tehdy referovaly, že se Nišinošima stále rozrůstá a že už je „větší než Monako“.

„Je to vskutku vzácné místo, kde můžeme pozorovat raná stadia růstu sopečného ostrova, který navíc unikl tomu, aby vlny způsobovaly jeho erozi,“ konstatoval docent Maeno podle serveru The Mainichi, což je anglická mutace deníku Mainiči Šimbun.

Před zhruba měsícem se vytvořil další nový ostrůvek v této oblasti Pacifiku. V důsledku sopečného výbuchu se doslova z oblaků kouře zrodil nový ostrov u ostrova Iwodžima. „Začátkem listopadu měřil ostrov v průměru zhruba 100 metrů a měl povrch až 20 metrů nad mořem,“ sdělil analytik Japonské meteorologické agentury Judži Usui.

Samotná podmořská sopka zahájila svou poslední sérii erupcí 21. října. Během 10 dnů se na mělkém mořském dně nahromadil sopečný popel a kameny a jeho vrchol stoupal nad hladinu. Vulkanická aktivita na místě ustoupila a nově vytvořený ostrov se zmenšil, protože jeho „drolivý“ povrch je snadno odplaven vlnami. Je otázkou, jak dlouho – na rozdíl od „trvanlivé“ Nišinošimy – vydrží.

Všechny v tomto článku zmíněné ostrovy jsou součástí Vulkánových ostrovů, což je nejjižnější a neobydlená část Boninských ostrovů, známých též jako souostroví Ogasawara. Tichomořské ostrovy Ogasawara jsou administrativně součástí prefektury Tokio.

Japonsko, které je zemí častých zemětřesení a sopečné činnosti, je proslulé množstvím ostrovů: podle agentury AFP jich čítá přes 6850. Nejznámějším z Boninských ostrovů je Iwodžima, o který Američané za 2. světové války svedli s Japonci urputnou bitvu. USA ostrov okupovaly až do roku 1968, než jej Japonsku vrátily.