Článek
Výročí provází řada orchestrálních a komorních koncertů či jevištních představení školy. Jedním z nich je i koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, na kterém 25. listopadu zazní skladby, které orchestr konzervatoře provedl za přítomnosti či pod taktovkou slavných skladatelů.
Konzervatoř, která za dobu své existence vychovala stovky známých a slavných muzikantů, pěvců, herců i tanečníků, se zrodila v době napoleonských válek. Necelé čtvrtstoletí po proslulé Mozartovské době totiž Praha zaznamenala značný úpadek úrovně orchestrů i operních společností, v nichž převládali špatně vyškolení amatéři.
Hudbymilovní šlechtici se spojili
"Aby hudbu v Čechách zase povznesli", spojili se hudbymilovní šlechtici, jejichž provolání z 25. dubna 1808 se stalo přímým impulzem k založení školy, a je také považováno za zakládací listinu konzervatoře. Výzva osmi otců zakladatelů, mezi nimiž byla jména jako Nostic, Vrtba, Šternberg, Clam-Gallas či Pachta, měla značný ohlas. Kvůli válečným událostem však trvalo dva roky, než byla 31. března 1810 ustavena Společnost pro zvelebení hudby v Čechách, jejíž péčí byla založena škola s názvem conservatorio podle italského označení hudebních škol. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.
Od počátku byla škola šestiletá, začínala nejprve výukou orchestrálních nástrojů, v roce 1817 se přidal zpěv a postupně klavír, varhanické oddělení a skladba. O dramatickou školu pro činoherce se rozšířila až v roce 1919. Ta se po druhé světové válce přeměnila na DAMU, jednu ze součástí Akademie múzických umění, která převzala a rozšířila úkoly takzvaných mistrovských škol konzervatoře. Vzniklo také taneční oddělení, které se v roce 1980 stalo samostatnou taneční konzervatoří. Moderní doba si vyžádala od 80. let i oddělení populární hudby.
První provedení Beethovenovy Deváté v Čechách
Pražská konzervatoř si již od prvních desetiletí svého trvání získávala zvučné renomé. Její symfonický orchestr provedl například poprvé v Čechách Beethovenovu 9. symfonii, kvality tělesa oceňovali Hector Berlioz, Richard Wagner či Ferenc Liszt. Slávu zdejší české houslové školy pak reprezentovali světoví virtuózové jako "druhý Paganini" Josef Slavík, Ferdinand Laub, František Ondříček, Jaroslav Kocian či Jan Kubelík.
Ve zlaté éře prošla ústavem plejáda uměleckých osobností, ať profesorů či absolventů, z nichž se mnozí na školu vrátili jako pedagogové a vychovali další generace umělců. Byli mezi nimi Antonín Bennewitz, Otakar Ševčík a především Antonín Dvořák, který byl v letech 1901 až 1904 ředitelem konzervatoře. Mezi Dvořákovy nejznámější žáky patřili významní skladatelé Oskar Nedbal, Franz Lehár a zejména Josef Suk a Vítězslav Novák. Pedagogicky tu působili také skladatelé Josef Boleslav Foerster, později Jaroslav Křička, Alois Hába, dirigent Václav Talich. Studoval tu Rudolf Friml, také Bohuslav Martinů, kterého však pro záškoláctví vyloučili, dirigent Karel Ančerl či Rafael Kubelík. Svým talentem tu poutal pozornost rovněž klavírista a skladatel Jaroslav Ježek.
Vyjmenovat všechny známé hudebníky, kteří svou kariéru začali právě na konzervatoři, ani nejde, vždyť za 200 let škola vychovala takřka celou českou hudbu. Studovali tu také prakticky všichni nejvýznamnější herci i zpěváci novodobé historie.
Dnešní Pražská konzervatoř navazuje úspěšně na slavnou tradici. Více než 500 studentů tu navštěvuje všechny umělecké obory kromě tance. Školní orchestry (symfonický, smyčcový a dechový) i komorní soubory různého obsazení pravidelně vystupují v Praze a v zahraničí a získaly už řadu cenných úspěchů v hudebních soutěžích. Studenti ročně také odehrají okolo 40 divadelních představení činoherních, muzikálových a operních.