Článek
V hlavním městě fungují čtyři Klokánky. V poslední době je začaly výrazněji naplňovat děti rodičů, kteří se o ně nedokážou postarat z bytových a hmotných důvodů. Podle předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové se nyní dá očekávat zhoršování situace. Děti už ale pomalu nebude kam dávat.
„Když se sníží dávky a zvýší nájemné, čekáme, že takových případů přibude a už loni jsme museli odmítnout 831 dětí z celé České republiky. V Praze je tato problematika vzhledem k cenám ještě o něco citelnější. Loni jsme přijali 147 dětí, 125 odešlo, takže zůstalo 104 svěřenců. Kapacita je v hlavním městě 116 míst,“ řekla Právu Vodičková s tím, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého není důvod k odebrání dítěte chudoba a ztráta bydlení, považuje za rozhodnutí, které v praxi dětem příliš nepomůže.
„Jak my, tak ústavy už teď praskají ve švech a opravdu nerada bych se dočkala toho, že pod mostem budou celé rodiny. Nevím, proč raději stát nezaplatí sociální byty nebo nájemné. To by je vyšlo několikrát levněji než ústavní výchova, která na jedno dítě ročně stojí 400 000 korun. U nás v Klokánku je to zhruba o 50 tisíc méně,“ zdůraznila Vodičková.
Nerada bych se dočkala toho, že pod mostem budou celé rodiny.
Její slova potvrzují i loňské statistiky. Mezi nejzávažnějšími důvody ke svěření dítěte do Klokánku jsou na prvním místě právě bytové problémy. V minulém roce to z tohoto důvodu Pražané udělali u 57 svých potomků.
Druhým nejčastějším důvodem byla hospitalizace rodičů a na třetím místě byla hmotná nouze. Pro podezření z týrání bylo v loňském roce do Klokánků v metropoli přijato jen osm dětí. V pražských zařízeních, kde děti žijí v bytech, ve kterých se o ně starají buď střídavě, nebo trvale dvě tety, a ve třech případech i manželské páry, v péči zůstávají nejčastěji velmi krátkou dobu.
„Téměř polovina dětí je u nás jen měsíc. Ostatní tak dva měsíce, pak je to jeden a dva roky. Nejčastěji nám je svěřují sami rodiče, takže to mohou kdykoli zrušit a děti se okamžitě vrátí. Loni šlo zpět domů 71 dětí. Druhá nejobvyklejší cesta je do ústavu. Tam jich odešlo v roce 2010 šestnáct a do pěstounské péče patnáct dětí,“ řekla předsedkyně FOD s tím, že podle zákona má přednost rodinná péče, kterou poskytuje Klokánek, před ústavní výchovou.
Zvlášť děti, které trpěly nebo byly týrány, by podle ní měly nejdříve putovat do Klokánku.
„Nikdo je nemůže nutit odsud odejít. Když my vidíme, že jsou nezvladatelné, pošleme je sami do diagnostického ústavu. Ale například na chlapcích z kauzy v Kuřimi se krásně ukázalo, že je pobyt v Klokánku vrátil do života. Nejdříve byli rok v bytě sami, pak když už navštěvovali otce, přidali jsme k nim další dítě a teď jsou to silní a veselí kluci.“