Pouštní mravenci: někdo to rád horké

Pravdou je, že se celá řada hmyzích druhů dokázala včas a účinně přizpůsobit v nebývalém rozsahu měnícímu se prostředí. Co ale sledovaní mravenci?

Heloise Gibbová z univerzity v Melbourne zkoumala se spolupracovníky v Simpsonově poušti v Austrálii početnost a aktivitu mravenců. Protože sledování se odehrávalo nepřetržitě plných 22 let, jedná se o vůbec nejrozsáhlejší studii hmyzu na nejmenším kontinentě.

Přestože si poušť představujeme jako naprosto bezvodou oblast, naprší v této části střední Austrálie 79–570 milimetrů na metr čtvereční. Už z rozpětí ročního úhrnu srážek je zřejmé, že lze velmi obtížně předvídat, kde a kolik srážek v poušti v budoucnu spadne. Podle klimatologů navíc značnou neurčitost ještě umocňují klimatické změny.

Ekologové chytali mravence do padacích pastí nejen na písečných dunách, ale i na vlhčích lokalitách pokrytých nízkým porostem travin, krátkou dobu rostoucích bylin a menších keřů. Celkem australští vědci ve studované oblasti zjistili 106 druhů mravenců.

Prokázali, že mezi ně patří i mravenci rodu Iridomyrmex, kterým se pro jejich nápadné lesklé zbarvení v angličtině říká duhoví.

„Jsou aktivní jen tehdy, když na zemském povrchu panují vhodné podmínky,“ píší autoři v článku v časopise Journal of Animal Ecology. Uvedená skupina mravenců tak prosperuje jak v době různě dlouhého sucha a horka, tak po dešti, který dopadá intenzivně, ale nepravidelně na poušť.

Jeden z mravenců rodu Iridomyrmex.

Po dešti začínají v poušti rostliny rychle růst, kvést a produkovat semena. Nejen mravenci, ale i další živočichové se tak dostanou snáze k potravě. Duhoví mravenci se živí částmi semen, nektarem či medovicí, sladkou tekutinou vylučovanou hmyzem, třeba mšicemi. Pro mláďata ale loví jiné mravence nebo jiný hmyz či menší živočichy.

„Právě duhoví mravenci dokážou na náhlou a hůře předvídatelnou změnu vegetace nejrychleji a nejúčinněji reagovat,“ potvrzuje spoluautor článku Chris Dickman.