Článek
V 70. a 80. letech žilo v některých oblastech Evropy volně jen několik párů těchto nepřehlédnutelných ptáků. V současnosti jich však už jen v samotné Itálii žije několik desítek tisíc, jak upozornil ornitolog Andrea Ravagnani z Ornitologického svazu severoitalského regionu Emilia-Romagna.
„Ibis posvátný začal masivně hnízdit v Boloni, Modeně a zejména ve Ferraře,“ řekl Ravagnani, který se domnívá, že v severoitalském regionu by již mohly být desítky tisíc těchto ptáků.
„Ibis posvátný je cizí druh, který by v Itálii neměl existovat. Do volné přírody utekl nebo byl vypuštěn z chovů v severní Itálii. Jeho historie je podobná jako u nutrií,“ dodal podle serveru Euronews.
FOTO: Břehy Vltavy v centru Prahy okupují nutrie. Invazní druh lidé milují
![](http://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_m3_A/kQOIvbF2D1VYLJagBtxHc6/43c8.jpeg?fl=cro,0,0,4096,2304%7Cres,160,,1%7Cjpg,80,,1)
Nutrie, v Itálii láskyplně přezdívané jako „malí bobři“, jsou původně jihoameričtí hlodavci, kteří se nyní množí po celé zemi, protože tam nemají žádné přirozené predátory. „Stejně jako nutrie je ibis posvátný extrémně přizpůsobivý a plodný v masivním měřítku,“ varoval Ravagnani.
Staří Egypťané ibise posvátného uctívali
Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) je středně velký druh brodivého ptáka z čeledi ibisovitých (Threskiornithidae), který je známý především z historie starověkého Egypta, kde byl uctíván jako posvátný tvor spojený s bohem Thovtem, který symbolizoval moudrost či vzdělanost. Často byl mumifikován a také pohřbíván na zvláštních pohřebištích; doposud byly nalezeny asi čtyři miliony mumií ibisů posvátných.
Ibis kdysi žil na většině území Afriky, zejména na jih od Sahary a v povodí Nilu, dodnes v ní obývá řadu rozsáhlých oblastí – nicméně v Egyptě byl vyhuben již během 19. století. Také žije i na Blízkém východě (např. v Iráku) a postupně se rozšířil do některých zemí Evropy. Většinou si jako své místo k životu vybírá bažinatá území či mokřady ve vnitrozemí, případně místa nedaleko vodních ploch. Často se vyskytuje také v blízkosti lidských sídel. Kvůli změnám prostředí a měnící se konkurenci se v některých oblastech v poslední době populace ibise posvátného mění, ptáci však také „objevují“ nové oblasti a biotopy.
Živí se zpravidla hmyzem (nebo jeho larvami), rybami, žábami nebo jinými drobnými vodními živočichy, popř. jejich mršinami. Dospělý pták je asi 70 cm dlouhý a má bílé opeření s černě zbarveným ocasem, holým krkem a hlavou, s dlouhým a tenkým zakřiveným zobákem a dlouhýma černýma nohama. Jeho rozpětí křídel dosahuje přibližně 112–124 cm a jeho hmotnost činí asi 1,5–2 kg. V letu je viditelný jeho černý okraj křídel. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci mají špinavě bílé opeření, menší zobák a prachové peří na krku.
Ibis posvátný je obvykle zticha, ale občas vydává skřehotavé zvuky, podobné kachním. Hnízdí ve velkých koloniích, obvykle na stromech, mezi keři nebo v rákosí, často ve společnosti jiných brodivých ptáků, např. volavek. Klade 2–3 vejce, na kterých sedí 28–29 dní. Svá mláďata rodiče opouštějí v jejich 35–40 dnech života.
Invaze ibise posvátného do Evropy
Početné divoké populace ibise posvátného jsou dnes přítomny v řadě evropských zemí, kde se citelněji začaly objevovat až od 70. nebo 80. let 20. století, i když první ptáci byli dovezeni z Egypta do Francie již v polovině 17. století. Velmi často šlo o úniky z otevřených chovů zoologických zahrad. Někde to vedlo k jejich rychlému šíření, protože ibis posvátný je velmi plodný, houževnatý a přizpůsobivý pták.
Ve Francii se volně létající populace ze zoologických zahrad v Bretani usadily ve volné přírodě podél pobřeží Atlantiku v 80. a 90. letech 20. století. V posledních letech se jejich počty snížily díky eliminačním programům, ale nelze je zřejmě zcela vymýtit. Španělsku se však nyní podařilo vyhubit skoro veškerou populaci ibisů posvátných.
Předpokládá se, že italská populace pochází buď z migrace francouzských volně létajících populací, nebo z italské zoo Le Cornelle v Lombardii, která kdysi chovala volně létající populaci ibisů posvátných. Studie v časopise Nature Scientific Reports naznačila, že tento druh se začal rozmnožovat z jediného páru identifikovaného v severozápadní Itálii v roce 1989 - o 20 let později bylo v regionu zdokumentováno více než 10 tisíc ptáků.
Sýčci se vracejí. Po letech se konečně zvyšuje jejich počet na jihu Moravy
![](http://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_oW_A/nO1SBfAluiyaoUm9CRrbkp/55c7/sycci-jizni-morava.jpeg?fl=cro,0,93,1000,562%7Cres,160,,1%7Cjpg,80,,1)
Jejich divoké populace byly založeny mj. v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Německu, Řecku, Nizozemsku, Belgii a na Kanárských ostrovech. V některých zemích k nim byly vlády doposud benevolentní (např. ve Francii, i když zde se situace začíná rychle měnit), v jiných se je úřady snaží tvrdě eliminovat (ve Španělsku, od roku 2009 jsou tito ptáci vstupující do Španělska z Francie stříleni).
V současné době se tito ptáci velmi rychle rozmnožují v severní Itálii. Jednou z příčin tohoto postupu ibisů na sever může být i postupná klimatická změna. Naštěstí jsou kromě Itálie a Francie v ostatních jmenovaných zemích ibisové posvátní zatím poměrně vzácní.
V Evropě je ibis posvátný od roku 2016 zařazen na seznam invazních nepůvodních druhů, které mají významný dopad na prostředí v EU. Znepokojující je mj. fakt, že při svém výběru potravy také „nepohrdne“ vajíčky a mláďaty jiných ptáků, hlavně volavek a rybáků, takže tím ohrožuje přežití místních druhů. Ibisové se navíc živí larvami hmyzu na skládkách odpadků a v kalech, čímž dochází k riziku šíření nemocí přenášejících se na pastviny a drůbeží farmy.
Ibis v tuzemsku
Ibis posvátný se v Evropě v posledních desetiletích rozšířil hlavně kvůli únikům z chovů a přirozené migraci, zřejmě posilované změnou klimatu. Jejich největší populace jsou ve Francii a v Itálii, ale tito ptáci byli zaznamenáni i v dalších zemích. Jejich zvýšená přítomnost může mít negativní dopady na místní ekosystémy, proto je důležité jejich populace monitorovat a regulovat. V některých zemích jsou již přijímána v tomto smyslu patřičná opatření.
V Česku je výskyt ibise posvátného naštěstí zatím vzácný. Od roku 1950 zde byl pozorován pouze několikrát, naposledy zřejmě v roce 2010 v Lednici na Břeclavsku.
Vzácný ibis uctívaný starými Egypťany překvapil ornitology na Moravě
![](http://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_E_E/8SRBEej.jpeg?fl=cro,0,41,800,450%7Cres,160,,1%7Cjpg,80,,1)