Článek
Na zpomalení v sobotu upozornil britský list The Independent s odvoláním na údaje od služby British Geological Survey (BGS). Všimla si toho i ruská agentura TASS.
Podle odborných výpočtů se v období od roku 1600 do počátku 90. let 20. století posouval severní magnetický pól Země ročně o 10 až 15 kilometrů směrem k Rusku. Na počátku roku 2000 se tento proces zrychlil na 55 kilometrů za rok, ale nyní se opět zpomalil na přibližně 25 kilometrů za rok.
Po celá staletí se přitom magnetický pól pohyboval podél severního kanadského pobřeží. Až v 90. letech se dostal do Severního ledového oceánu a poté zrychlil a zamířil k oblastem Sibiře.
Severní magnetický pól Země se neustále posouvá. Míří na Sibiř
Směrem k severnímu magnetickému pólu Země ukazují ručičky kompasu na severní polokouli – a toto umístění se mění v důsledku měnících se obrysů magnetických polí naší planety.
Potřeba aktualizovat Světový magnetický model
Nově zjištěná data pocházejí z úprav tzv. Světového magnetického modelu (WMM), který vytvořila zmíněná britská služba BGS ve spolupráci s americkým Národním úřadem pro oceány a atmosféru (NOAA). Model předpovídá umístění pólu v daném okamžiku. Samotný konkrétní nový model má být zveřejněn v prosinci.
Magnetic north moves towards Russia as it moves past true north, closer to it recently than it has been for centuries https://t.co/PRyJoPKsqY pic.twitter.com/sLCFMDI18k
— Paul Lewis (@paullewismoney) November 16, 2024
„Velká, chaotická a turbulentní koule roztaveného železa, která se pohybuje uprostřed Země, generuje takový rozptyl,“ řekl k severnímu magnetickému pólu a způsobům jeho posunu William Brown z BGS.
„Takže i když můžeme sledovat, jak se daný magnetický pól mění, je poměrně obtížné přesně předpovědět, jak se (jeho pohyb) bude vyvíjet nadále,“ vysvětlil.
Severní magnetický pól
Severní magnetický pól je pohybující se místo na Zemi, konkrétně místo na severní polokouli, ve kterém indukční čáry magnetického pole Země směřují kolmo k zemskému povrchu. Jeho polohu lze určit měřením nebo odhadnout pomocí numerického modelu geomagnetického pole.
Magnetický pól na severní polokouli je vlastně fyzikálně jižní pól – magnetický sever a jih byly totiž definovány podle orientace střelky kompasu; severní pól střelky je tedy přitahován jižním magnetickým pólem. Severní magnetický pól navíc není přesně protilehlý vůči jižnímu, jejich spojnice neprochází středem Země, oba se nacházejí na západní polokouli.
Pohyb pólu je způsoben nepředvídatelnými výkyvy ve víření roztaveného železa, které tvoří většinu vnějšího jádra Země.
Tento magnetický pól tak není totožný s geografickým severním pólem, který zůstává neměnně situován na 90° zemské šířky.
Přes výrazné zpomalení pohybu tak v pomyslném podzemním přetahování o severní magnetický pól mezi Ruskem a Kanadou mají stále navrch Rusové.
Takzvané přepólování Země, zmatené kompasy i ptáci, stejně jako třeba pravidelná polární záře nad Prahou by ale podle vědců neměly být minimálně ještě několik staletí aktuální.
Co se týká výše uvedeného Světového magnetického modelu, na kterém vědci pracují, ten je podle Browna zabudován v podstatě do jakékoli technologie, od chytrých telefonů po auta a letadla. Přispívá též do systémů GPS a využívá se např. i k navigaci vojenských ponorek v arktických vodách.
Unikátní Magnetostroj českých vědců vysvětlí chování magnetického pole ve hvězdném větru
