Článek
| Mám dotaz: Je zkušební doba ze zákona součástí každé smlouvy o hlavním pracovním poměru, nebo musí být formulace o zkušební době uvedena ve smlouvě písemně? |
Obsah pracovní smlouvy
Zákoník práce pro platné uzavření pracovní smlouvy vyžaduje pouze tři povinné náležitosti – druh práce, den nástupu do práce a místo výkonu práce. Jakmile jsou tyto tři otázky mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednány, vznikne mezi nimi pracovní poměr. To platí i v případě, že je pracovní smlouva uzavřena pouze ústně – strany jsou sice povinny ji uzavřít písemně, jinak je smlouva neplatná, ovšem neplatnosti je možné se dovolat jen předtím, než začala být na základě smlouvy vykonávána práce.
V pracovní smlouvě tedy vůbec nemusí být sjednána například mzda, která může být obsažena i v jednostranném dokumentu zaměstnavatele – mzdovém výměru. Pokud by zaměstnanec nedostal ani mzdový výměr, bude mít přesto ze zákoníku práce nárok na mzdu za vykonanou práci, která by měla být spravedlivá a dosahovat přinejmenším úrovně minimální mzdy, respektive zaručené mzdy odpovídající náročnosti vykonávané práce.
Pracovní smlouva nemusí obsahovat ani údaje o tom, na jakou dobu se pracovní poměr mezi stranami sjednává. Pokud v ní žádný údaj o době trvání není (ani například že se sjednává na dobu konání určitých prací), stanoví zákoník práce, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Když si tedy zaměstnavatel se zaměstnancem chce sjednat pracovní poměr na dobu určitou, musí to do pracovní smlouvy uvést.
Sjednání zkušební doby
Na rozdíl od povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci a poskytovat za ni mzdu, i když to nebylo v pracovní smlouvě výslovně sjednáno, však zkušební doba není automatickou součástí pracovního poměru. Aby byla zkušební doba platná a zaměstnavatel či zaměstnanec tak mohl pracovní poměr ve zkušební době jednoduše ukončit, musí být splněny následující náležitosti:
1. Zkušební doba musí být sjednána vždy písemně, jinak neplatí. I pokud by tedy zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu ústně a v jejím rámci se na zkušební době domluvili, nebude taková zkušební doba platně sjednána. Není ovšem nutné zkušební dobu sjednávat přímo v pracovní smlouvě, možná je např. i samostatná písemná dohoda o zkušební době či dodatek k již dříve uzavřené pracovní smlouvě.
2. Nejpozději lze zkušební dobu sjednat v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Pracovní smlouvu se zkušební dobou či dohodu o zkušební době je tedy možné (i když to rozhodně doporučit nelze) podepsat ještě v průběhu první směny zaměstnance nebo dokonce do půlnoci daného dne. Zkušební doba sjednaná ve 2. pracovní den však již platit nebude.
3. Sjednaná zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce u běžných zaměstnanců a 6 měsíců u zaměstnanců vedoucích. Pokud je pracovní poměr sjednáván na dobu určitou, nesmí být zkušební doba delší než polovina sjednané doby trvání pracovní smlouvy. Při pracovním poměru na 4 měsíce tak zkušební doba nesmí přesáhnout 2 měsíce. Pokud by si strany sjednaly zkušební dobu přesahující tyto limity, bude zkušební doba platná, ale skončí již uplynutím zákonného limitu. Jednou sjednanou zkušební dobu nelze dodatečně prodlužovat – se zkrácením se souhlasem obou smluvních stran však problém není.
Shrnutí
I když to tak bývá občas vnímáno, zkušební doba není automatickou součástí pracovního poměru. Pokud strany chtějí zkušební doby využít, musí si ji písemně sjednat, a to nejpozději v den nástupu do pracovního poměru. Jen v takto sjednané zkušební době a v rámci zákonných časových limitů (až 3/6 měsíců) je možné pracovní poměr platně zrušit ve zkušební době, tedy bez výpovědní doby. Rovněž zrušení ve zkušební době musí mít podle současného znění zákoníku práce písemnou formu.
Na závěr dodáváme, že zákoník práce již nerozlišuje mezi hlavním a vedlejším pracovním poměrem. Existuje pouze jeden pracovní poměr, a vedle něj dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce.
Odpovídala Nataša Randlová z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
