Článek
| 1) Moje přítelkyně pracuje v účetní firmě a dostala přiděleno vedení kompletního účetnictví několika firmám, takže tuto práci není možné zvládnout ve stanovené pracovní době a musí tam být denně o 2 až 4 hodiny déle. Zaměstnavatel jí přímo práci přesčas nenařizuje, ale termíny vyžaduje dodržet. Na proplácení přesčasů nebo poskytnutí náhradního volna nemá prý tudíž zaměstnanec nárok. |
|---|
| 2) V článku týkajícím se práce přesčas je uvedeno, že může být v pracovní smlouvě ujednáno, že práce přesčas je zahrnuta v základní mzdě. Může být považována práce přesčas za součást základní mzdy v případě, kdy takto není uvedeno v pracovní smlouvě uzavřené se zaměstnancem, ale zaměstnavatel toto uvede pouze do mzdového předpisu? |
Co lze považovat za práci přesčas?
Prací přesčas se rozumí jakákoliv práce zaměstnance vykonávaná na příkaz nebo se souhlasem zaměstnavatele mimo stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo pravidelné rozvržení pracovních směn. Máte-li např. pravidelně rozvrženou pracovní dobu od pondělí do pátku od 8:00 do 16:30, je jakákoli nařízená práce, popřípadě práce konaná pro zaměstnavatele s jeho souhlasem mimo tyto hodiny prací přesčas.
Zaměstnavatel vám může práci přesčas nařídit jen výjimečně, a to jen jde-li o vážné provozní důvody. Nemělo by se tedy stávat, že práce přesčas se stane běžnou součástí vašeho pracovního dne.
Práci přesčas vám může zaměstnavatel nařídit, přičemž z příkazu musí být zřejmé, jakou práci máte konat a v jakém rozsahu. Za práci přesčas se taktéž považuje práce konaná se souhlasem zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel věděl, že konáte práci přesčas, ale nedal vám příkaz k jejímu ukončení.
Příkaz s prací přesčas ani souhlas s ní nemusí být učiněny v písemné podobě, postačuje pouze ústní forma, či dokonce mlčení v situaci, kdy o práci přesčas zaměstnavatel ví a nevydal příkaz tuto práci ukončit.
Příkaz k práci přesčas nemusí spočívat pouze v zadání určitého úkolu mimo pracovní dobu či nařízení, do kdy musí zaměstnanec v práci zůstat. Může to být zadání takového množství práce s termínem jejího dokončení, který není možný splnit v rámci stanovené pracovní doby – tak jako je to v případě vaší přítelkyně. Zaměstnavatel vaší přítelkyně tak špatně chápe zákoník práce a nezákonně jí upírá za vykonanou práci přesčas, kterou požadoval, mzdu i příplatek (popřípadě náhradní volno).
Odměňování za práci přesčas
Vyplacení mzdy a příplatku za práci přesčas se může zaměstnanec domáhat u soudu, kde bude muset prokázat, že práci přesčas skutečně vykonal. Další možností je okamžité zrušení pracovního poměru, pokud zaměstnavatel nevyplatil mzdu či její část (např. za práci přesčas) do 15 dnů po splatnosti. Tedy za nevyplacenou mzdu za práci přesčas vykonanou v únoru lze okamžitě zrušit pracovní poměr nejdříve 16.4.
Jedinou výjimkou je situace, kdy je mzda již sjednána s přihlédnutím k případné práci přesčas. Podle nové úpravy účinné od 1. 1. 2012 lze takto sjednat mzdu u všech zaměstnanců v rozsahu až 150 hodin za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců až v rozsahu 416 hodin za kalendářní rok. Takto sjednat mzdu lze jen v pracovní smlouvě nebo ve smlouvě o mzdě, přičemž musí být vždy uveden rozsah práce přesčas, k němuž bylo při sjednávání mzdy přihlédnuto.
Musí být tedy splněny dvě podmínky (i) mzda je sjednána a nikoli stanovena nebo určena a (ii) je dohodnuto, že takto sjednaná mzda zahrnuje práci přesčas s uvedením jejího rozsahu. Zaměstnavatel tedy nemůže jednostranně určit mzdu s přihlédnutím k práci přesčas ve mzdovém předpise.
Pokud je mzda určena, není možné se ani dvoustranně se zaměstnancem dohodnout, že je mzda určena s přihlédnutím k práci přesčas.
Shrnutí
V prvním případě bychom doporučili se obrátit na zaměstnavatele a požadovat zaplacení práce přesčas, kterou vaše přítelkyně vykonala. Ve druhém případě byste zaměstnavatele měli upozornit, že takovýto postup je v rozporu se zákoníkem práce a pokud se s vámi chce domluvit, aby ve vaší mzdě již byla zahrnuta práce přesčas, musí si s vámi nejdříve mzdu sjednat. Bude pak na vzájemné dohodě obou stran, zda a v jakém rozsahu tak učiní.
Odpovídali Nataša Randlová a Michal Peškar z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
